Jak se skládá puzzle Radiožurnálu?
Líbí se vám, jak a o čem Radiožurnál vysílá? Tak právě za to jsou zodpovědní naši editoři. To oni rozhodují o tom, co se dostane k citlivým uším vás, našich posluchačů…
Jestli je opravdu něco nezbytné pro to, abyste mohli dělat editora, tak jsou to prý pevné nervy. „Odpovědnost, že je člověk tím posledním, kdo reportáž před posluchačem slyší, je obrovská, takže je opravdu potřeba mít hodně pevné nervy,“ vysvětluje editor denního vysílání Radiožurnálu Petr Bušta, který se editování věnuje už od roku 2004.
A jeho slova potvrzují i další kolegové. Každý se prý během práce uklidňuje trochu jinak. „Odcházím na záchod si do něčeho kopnout, a pak se vracím s úsměvem,“ říká například editorka denního vysílání Věra Štechrová.
Ta přiznává, že právě vypjaté situace má svým způsobem na své práci ráda: „Adrenalin dává člověku uspokojení. Největší je samozřejmě ve chvíli, kdy se něco stane a vy vysílání tvoříte on-line, tedy nevíte, co budete vysílat za deset minut, nevíte, koho se vám podaří sehnat.“
Editor musí mít vizi, kam chce vysílání dovést
Ale být „kliďas“ se zálibou v adrenalinu přeci jen není dostatečná kvalifikace. Editor musí mít neuvěřitelný přehled.Drží totiž ruku na tepu vysílání a musí se často okamžitě rozhodnout, co se vysílat bude a co naopak nemá takovou kvalitu, aby to bylo hodné uší posluchačů Radiožurnálu.
„Je to člověk, který skládá dohromady program, za který má nejen zodpovědnost, ale musí mít i vizi, kam chce vysílání dovést, proč chce hrát to či ono a jak to chce hrát,“ říká editor ranního vysílání Dušan Valenta.
„Potřebujete proto mít přehled a znát souvislosti. Důležité je hlavně vědět, kde najít informace,“ vysvětluje Dušan Valenta.
Velkých chyb je minimum
Tou nejpoužívanější cestou k dohledávání informací jsou internetové vyhledávače. „Dnes už je to jednoduché, dřív to bylo mnohem horší. Člověk zkrátka musel věřit novináři, který vám to přinesl na stůl,“ představuje si s hrůzou Petr Bušta dobu bez internetu. On sám ji už nezažil.
„Dnes si spoustu věcí ověříte na internetu, a když máte pochybnosti, necháte to pro jistotu redaktora ještě jednou prověřit. Ale popravdě řečeno, většinou to funguje, naši redaktoři jsou profesionálové a velkých chyb je minimum,“ dodává spokojeně editor denního vysílání.
Nutkání jít si něco udělat sám by měl správný editor odolat
Petr Bušta byl koneckonců dříve redaktorem, stejně jako jeho další editorští kolegové. Od touhy udělat si nějakou reportáž sami se však většinou oprostili. I když je občas nějaké téma skutečně vtáhne.
„Nedávno jsem zadávala práci kolegyni, aby vystříhala vtipné výroky ze dne, kdy se rozpouštěla sněmovna. A tehdy jsem jí do toho mluvila víc než normálně, ale ne proto, že by to neudělala dobře, udělala to výborně. Mě to ale tak bavilo, že jsme ty výroky hledaly spolu. To třeba byla chvíle, kdy bych příspěvek nejraději připravila sama,“ přiznává Věra Štechrová.
Ale nakonec odolala. Stejně jako Dušan Valenta. „Spíš než bych měl chuť něco udělat sám, tak dumám o tom, jestli by se to nedalo udělat jinak. Od nutkání jít si to znovu vyzkoušet jsem se oprostil, protože by mě to jinak brzdilo ve vlastním uvažování,“ upozorňuje Dušan Valenta.
Skládačka sportu i ekonomiky
Na vlastní reportáže tedy není prostor ani čas. Editor Radiožurnálu se musí zkrátka plně soustředit na svou práci. Předchozí redaktorské zkušenosti jsou pro něj však výhodou: má totiž povědomí, co může od svých kolegů očekávat.
„Člověk se musí zaměřit na vysílání jako takové, je to puzzle, kde má své místo sport, kde má své místo zahraničí, kde má své místo domácí vysílání, kde má své místo ekonomika,“ popisuje editor ranního vysílání Dušan Valenta.
Že je editorství těžká řehole? Lehčí už to nebude
Editor se zkrátka na svou práci musí dívat komplexně. „Editor musí mít opravdu veliký rozhled. Jeho práce je v oblasti rozhledu mnohem pestřejší a náročnější než práce redaktora,“ říká Petr Bušta.
A lehčí už to nebude. „Mám pocit, že dělání zpravodajství je rok od roku těžší. Už jen proto, že zprávy jsou rok od roku drsnější a rychlejší a konkurence je stále větší a tvrdší,“ říká Petr Bušta.
I přesto, nebo možná právě proto, mají naši editoři svou práci opravdu rádi. „Mám vždycky dobrý pocit, když je nějaká krizová situace, v které se děje něco neočekávaného a přitom významného. A nám se podaří ji do vysílání dostat rychle a správně. Pak člověk odchází domů, je strašně unavený, ale je to opravdové uspokojení,“ uzavírá editorka denního vysílání Věra Štechrová.