Indičtí asketové doufají v dosažení věčného štěstí
Oblékají se v barvě šarlatu, bydlí v horách, v jeskyních, chodí po svatých místech. Jsou mladí i staří, někteří vzdělaní, jiní velmi prostí až negramotní. Někteří jen žebrají, jiní jsou vážení a poskytují svým bližním morální podporu. Jsou mezi nimi uprchlíci. Pod šatem asketů se dokonce mohou skrývat i uprchlí zločinci. Asketové jsou v Indii všude.
Staroindický zákoník asketovi radí, ať se v létě vystavuje horku pěti ohňů, v době dešťů ať žije pod širou oblohou, v zimě nosí vlhký šat, postupně zvyšuje své umrtvování. Ať žije bez ohně, bez domu, v naprosté mlčenlivosti, živí se kořínky a plody, ať se zdrží sexuálního styku, spí na holé zemi, bydlí mezi kořeny stromů.
K tomu patří regulace dechu doprovázená recitací průpovědí a posvátné slabiky óm. Když se stane ke všemu lhostejným, získá věčné štěstí v tomto životě i po smrti.
Podle starých tradic je askeze cestou k dosažení nadpřirozených sil a přiblížení se k nejvyšší pravdě. Staré knihy zdůrazňují, že lepší než askeze je vědění. Někdy jsou askeze a studium véd kladeny vedle sebe jako nutné podmínky pro získání pravého vhledu a poznání.
Připomínka boha Višny
Víra v askezi přetrvala v Indii věky, i když ji lidé vykonávají nejrůznějšími způsoby. Někdy putují od jednoho svatého místa ke druhému a svou cestu si všelijak znesnadňují. Někteří jsou zcela nazí, potření popelem, jindy jen v nejnutnějším oděvu.
Nehnutě sedávají na břehu řeky hledíc do slunce, nechávají se zahrabat do písku nebo strnule zvedají ruce k obloze, jako by ji podpírali. Vždyť asketové odpradávna konali nejpřísnější pokání a sebeumrtvování proto, aby dosáhli nebe.
Himálajská osada Badrinath leží asi 3400 metrů vysoko, ve stínu hory Nilkantha. Od 9. století je Badrinath jedním z nejvýznamnějších poutních míst v Indii. Ročně ji navštíví na půl miliónů lidí. Přebýval zde totiž Višnu, jeden z tří hlavních indických bohů. V převtělení do svatých mužů Nary a Nárájany zde vykonával tvrdou askezi.
Vydali jsme se do hor. Sněží, na obzoru vidíme bílý štít Nilkanthy. Čtyři sádhuové žijí v jeskyňce, u níž třepotá oranžový praporek. Oranžová je barva odříkání. Zvou nás dál. Přijímáme a sedáme si na kus látky, která pokrývá zem. Mladý vousatý asketa nám na petrolejovém vařiči chystá čaj.
Denní náplň? Meditace a jóga
Jeden ze sádhuů trýznivě kašle. Dozvídáme se, že je nemocný už dlouho. K lékaři však nepůjde. Asketové se léčí sami. Mládenec mluví anglicky. Vystudoval na vysoké škole v Mumbai historii. Pak se rozhodl odejít do bezdomoví.
Co vlastně celé dny dělá? Prý medituje a také cvičí jógu. Tak žije sedm let a dnes je mu třicet. „Jste mladý,“ říkám mu. „Bůh chce svěží květiny. Musíme k němu jít tedy mladí, když máme k meditaci i józe velkou sílu. Později může být vše naprosto jinak,“ domnívá se.
Do čaje přidal sádhu kromě cukru také pepř. Je to nejen velmi lahodné, ale také prý prospěšné, když je zima. „O mém osudu rozhodl Bůh,“ pokračuje ve vyprávění. „Můj guru, tedy učitel, měl velkou duchovní moc. Otevřel mi mysl na celý život,“ popisuje.
Plánuje žít tímto způsobem celý život? „Ano,“ přitakává s tím, že netouží založit rodinu. „Ty jsi můj otec, ty jsi moje matka,“ dodává.
Související
-
Pomodli se ke krávě a tvé přání se splní, věří v Indii
Pokud mají krávy sny, nejspíš by chtěly žít v Indii. Odpradávna jsou tam krávy považovány za zvířata posvátná a těší se velké vážnosti. Jsou to matky, které dávají ...
-
Ptáci jsou boží stvoření. Proto mají v Indii vlastní nemocnici
Ptáci by měli být zdraví a volně si létat v oblacích, zní nápis na zdi třípatrové budovy v centru indického hlavního města Dillí. Na střeše září nápis Ptačí nemocnice.
-
Na holky se nepíská. A v Indii se na ně ani nekouká déle než...
Indie se baví úředníkem z federálního státu Kérala, podle kterého se na ženy smí zírat maximálně 14 vteřin. Pak už by to podle něj bylo porušení zákona a mohl by ná...
