Libye se mění. Muži šijí a ženy dělají politiku
Ženské a mužské role v západní civilizaci pomalu splývají a v některých případech se i prohodily. Zato v islámské společnosti má všechno své pevné a neměnné místo. Zvláště to platí pro ženy. Muslimské země však nejsou stejné, i když to tak může při pohledu zvenčí vypadat. Dost neobvyklá je role žen v Libyi.
Tam, kde vrčí šicí stroj, by člověk logicky čekal švadlenu. V dílně na nábřeží v Benghází je to však jinak. Manufakturu na výrobu vlajek, atributů revoluce, si tam zřídili dva muži.
Vlajky nejen šijí, ale také žehlí a rovnou prodávají z okénka. Ani je nenapadne, že šití a žehlení je takzvaná ženská práce.
To libyjské ženy se právě dívají na fotbal. Jinak studují a některé vstupují do politiky. Jako kupříkladu žena v šátku, která se představuje se slovy: „Jmenuji se Amal Bayouová. Narodila jsem se v Benghází v roce 1958.“
Ženy mohou pro budoucnost země mnoho vykonat
Paní Amal se teď připravuje k doktorátu v Německu. Do studia i do života jí však vstoupila politika. Rozhodla se, že bude kandidovat do parlamentu v prvních svobodných volbách.
Po revoluci podle ní nastal čas, aby se i ženy zapojily do politiky. V Libyi je totiž hodně vzdělaných žen, které – jak říká paní Amal – mohou pro budoucnost země mnoho vykonat. Ale není to jen specifikum měst?
„Benghází je opravdu jiné než ostatní města. Máme tady trochu víc volného prostoru. Studujeme na univerzitách, cestujeme samy do zahraničí, tak proč bychom nešly do politiky? Řídíme auta, pilotujeme letadla, máme ženy soudkyně. My se neztratíme ani v politice,“ je přesvědčena paní Amal.
Určitá omezení však přece jen existují. „Jsme Arabky a muslimky, ale to vůbec neznamená, že musíme sedět doma a zůstat bez vzdělání. Do revoluce jsme šly také samy, nikdo nás nenutil,“ brání se žena.
Každá změna chce svůj čas
Zatímco Amal Bayouová se do politiky teprve chystá, Lamia Abusedrová už v ní od revoluce aktivně působí, a to jako členka Národní přechodné rady a šéfová islámské konzervativní strany al-Wattan v Benghází.
Lamia přichází do sídla strany přesně, ve sportovním oblečení a baseballové kšiltovce. „Vítáme účast žen v politice. Zpočátku jsme o tom vedli velké diskuse, po kterých jsme zavrhli povinné kvóty pro ženy a zvolili si jiný systém – dobrovolné zapojení žen do politiky,“ přibližuje.
Libyjská společnost na větší účast žen ve veřejném životě podle ní ještě není úplně připravená.
„Existuje sociální tlak, který vychází z obav, že se ženy přestanou věnovat rodině a domácnosti, že se naruší role ženy-matky. Je v tom kus pravdy – každá změna chce čas a postupnost. Nemůžeme ji prosadit seshora, aniž bychom zvážili její důsledky,“ podotýká.
Cizí pomoc nepotřebujeme
„Jde o velmi citlivé věci. Cizí rady ani poradce na ženské otázky nechceme. Mohli by nadělat víc škody než užitku,“ vzkazuje doktorka Abusedrová.
„Evropané nebo Američané se snaží pozápadnit naši zemi a vnutit ženám umělé role. Tohle opravdu nepotřebujeme. Libyjské ženy si poradí samy,“ dodává rozhodně.
A taky že ano. Ženy se ve velkém počtu zúčastnily voleb.
„Děláme tyhle věcí poprvé v životě,“ říká mi jedna prvovolička. Mám neodbytný pocit, že je v tom trocha koketérie. I takové jsou libyjské ženy.
Zvětšit mapu: v Benghází je jiná situace než ve zbytku Libye
