Spojené státy zasáhla bouře Sandy. Američané však humor neztrácejí
Severovýchod Spojených států zažil řádění živlů. Záplavy jsou nejhorší v New Yorku. Hurikán Sandy však zastavil veřejnou dopravu ve všech velkých městech a milióny lidí připravil o dodávky elektrického proudu. Do vylidněných ulic Washingtonu se v době řádění živlů vydal náš zpravodaj Vít Pohanka.
Vyrážím na projížďku Washingtonem. Ulice bičuje déšť a větrné poryvy nabývají na síle. Bouře Sandy o sobě dává pořádně vědět. Společníka mi dělá veřejnoprávní stanice NPR, a tak se dozvídám, že si taxikáři v této nepohodě můžou účtovat k běžnému jízdnému poplatek 15 dolarů. A nejsou jediní, komu řádění živlů tak trochu ekonomicky pomáhá.
Ulice jsou možná prázdné, ale v obchodě s železářskými a domácími potřeby Strosnyder’s to hučí jako v úle. Vybalují se krabice s monočlánky, na dračku jdou baterky i svíčky. Obyvatelé Washingtonu se do poslední chvíle připravují na očekávané výpadky proudu.
„Za bouře se dělají dobré obchody, ale je to také pěkný blázinec,“ poznamenává k tomu manažerka obchodu Shanea Baum. „Lidé pořád přicházejí a kupují, co se dá. Tržby jsou až trojnásobné,“ dodává.
Aktivisté před Bílým domem se nevzdají ani hurikánu
Jestli přestane jít proud, zůstane obchod otevřený, dokud bude světlo. Jestli se dodávky elektřiny nepřeruší, bude otevřený jako obvykle, tedy do devíti večer. Ne všude ve Washingtonu však berou řádění živlů s takovým nadhledem.
Přejíždím do centra Washingtonu a místní stanice už informuje, kde se otevírají první útulky pro lidi, kteří je budou potřebovat – ať už kvůli tomu, že jim nejde proud, nebo proto, že mají dům zaplavený.
Přímo před Bílým domem to pořádně profukuje. Pěší zóna, která bývá obvykle plná turistů, je teď liduprázdná. Až na tři aktivisty v igelitovém stanu v parku přímo naproti rezidenci nejmocnějšího muže planety. Už více než 30 let se tu nepřetržitě demonstruje za jaderné odzbrojení.
„Musíme stan pořád udržovat,“ vysvětluje aktivistka Faría. Kdyby ze stanu odešli, mohla by ho policie odklidit, ale když v něm někdo je, nemůže zasáhnout. Taková jsou trochu podivná pravidla pro protest na prominentním místě. Hurikán nehurikán, někdo tu musí zůstat.
Zrušili mu let, a tak strávil osm hodin za volantem
„Příroda si může dělat co chce, ale my se odsud nehneme,“ dodává Faría a jeden zvlášť silný poryv větru jí přístřešek málem odnáší. Jsem venku sotva čtvrt hodiny, ale začíná mi být pořádná zima. Loučím se a mířím do tepla.
Reaganovo letiště je otevřené a příjemně vyhřáté. Přesto zeje prázdnotou. Pohled na tabuli dává najevo proč – všechny lety jsou zrušené. V odletové hale se pohybuje jen pár zaměstnanců, osamělý cestující pokuřuje venku a čeká na odvoz na parkoviště.
„Vracel jsem se ze Salt Lake City s přestupem v Charlotte v Severní Karolíně. Tam však zrušili let do Washingtonu,“ popisuje. A tak si pronajal auto a jel osm hodin. Na Reaganově letišti má vlastní auto a teď už se těší domů. Jenom neví, jestli půjde proud. Po 24 hodinách cestování by to docela uvítal. Humor však přesto neztrácí.
