Fotbal v Glasgow? Modří a zelení se navzájem nenávidí
Rivalita fotbalové Slavie a Sparty je úplná selanka. Ve vztahu glasgowských klubů Celtic a Rangers je toho kromě sportovního napětí mnohem víc. Náboženské rozdíly, sektářské násilí a rozdílný pohled na zbytek Británie vytvářejí vztah, který se dá sotva nazvat jinak než nenávist. Teď sice oba slavné týmy nehrají ve stejné soutěži, ale na vyhrocených vztazích fanoušků obou táborů to nezměnilo vůbec nic.
„Asi by nebyl úplně dobrý nápad chodit se šálou Celtiku do některých částí města,“ funí do rychlého kroku můj průvodce a virtuální bodyguard Tony McLaughlin.
„Jsou tu bary plné příznivců jednoho, nebo druhého klubu, kteří by se mohli kdykoli vyhrnout ven,“ říká Tony přezdívaný už od dětství Tygr. Podle svých slov je vždycky připravený svou lásku k Celtiku potlačit, zeleno-bílou šálu zmuchlat a nacpat do kapsy.
„Nejhorší incident se stal v roce 1995. Tehdy si 16letý fanoušek Celtiku Mark Scott zkrátil cestu po zápase přes Bridgeton. Jde o ‚hardcore‘ oblast, ve které žijí unionisté. Jeden z fanoušků Rangers mu tam podřízl krk. Proto tou oblastí příznivci Celtiku raději nechodí,“ popisuje Tony McLaughlin.
Tým Rangers nepřijímal do klubu katolíky
„Glasgow je nábožensky rozdělené město. Je velmi neobvyklé mít rodinu, ve které jsou fanoušci Celtiku i Rangers, přestože znám i takové případy,“ zamýšlí se Allan Stewart, jehož srdce tluče pro protestantský a unionistický Glasgow Rangers, v barevném zjednodušení „modrý tým“.
Allan je hypoteční poradce a pomáhal sjednat hypotéku „zelenému“ Tonymu, s nímž se navzdory oficiálním předsudkům přátelí. Je ovšem pravda, že jsem nezjišťoval, pro koho byla ona hypotéka výhodná.
„Rangers měli dlouhá léta přísnou politiku. Nechtěli přijímat do týmu katolíky. Jock Stein, nejslavnější trenér Celtiku, toho dokázal vtipně využívat. Když uviděl opravdu talentovaného žáka, zeptal se ho, jestli je katolík, nebo protestant. Pak poradil svým manažerům, aby okamžitě zlanařili toho nejlepšího protestanta. Věděl, že katolík mu neuteče, protože ho do Rangers nikdy nevezmou,“ vypráví Allan Stewart.
Fanoušci ztrácejí při zápasech zábrany
Náboženské předsudky, které se podle Allana u fandů Rangers odbouraly až na počátku 90. let, pocítil na vlastní kůži i dnes legendární kouč Alex Ferguson. Jako hráč nikdy v dresu Rangers nedostal šanci. Měl totiž škraloup – oženil se s katoličkou.
Jsme na „přípravě“ fandů Celtiku v baru Tolbooth, kde je koncentrace zelené barvy skutečně nevídaná. Potkávám se se dvěma Tonyho kumpány, Jamesem a Brendanem.
„Mezi kluby vždycky panovala obrovská rivalita, ale během posledních pěti let ztratili někteří fanoušci všechny zábrany. Teď v ochozech zpívají opravdu strašné, odporné písně. Přitom je to vlastně směšné,“ domnívá se Brendan, který je hodně známou i fyzicky nepřehlédnutelnou postavou mezi fanoušky Celtiku. Angažuje se také na internetu.
„Fandové Celtiku mají pocit, a to oprávněný, že etablovaná média tradičně nadržují Rangers. Během posledních 10 let si proto vytvořili vlastní svět nových médií a informování o dění kolem Celtiku. Mainstreamová média ignorují,“ říká k tomu Brendan.
Chtěli by nás rozmačkat, tvrdí fanda Rangers
Bitva mezi oběma znesvářenými tábory vyznívá psychologicky vysoko na body pro katolický klub. Můžou za to finanční problémy Rangers. Klub jen o vlásek unikl zániku a ocitl se až ve čtvrté skotské lize. Čekali byste soucit od velkých rivalů? Na to zapomeňte.
„Slavili jsme 140 let od založení Rangers a fandové Celtiku se mě ptali, jestli už náš nový klub existuje 140 dní, že máme co slavit. Jejich reakce byly většinou nenávistné. Chtěli by nás rozmačkat, abychom přestali existovat,“ domnívá se jeden z fanoušků Rangers.
Nejznámější klubový popěvek spojený s glasgowským Celtikem se jmenuje You’ll Never Walk Alone, česky Nepůjdeš nikdy sám. Význam písně jsem pochopil při průchodu unionistickou čtvrtí města, kdy jsme s Tonym, Jamesem a Brendanem šli raději v početnějším houfu. Vlastně jsme nešli, ale spíš utíkali.
