V Komárně po sovětech zůstala ruina hotelu
Jihoslovenské Komárno bylo jedním z nejdůležitějších muničních skladů sovětských vojsk. I dvacet let po jejich odchodu zůstaly po Rusech ve městě viditelné jizvy.
Když se řekne Rusové, obyvatelům jihoslovenského Komárna ještě dnes naskočí spousta vzpomínek. A většinou ne zrovna pěkných. Je to už skoro 20 let, co Komárno opustil poslední sovětský voják. Přesto je na tváři města pořád vidět, že tu kdysi byla velmi početná sovětská posádka.
„Absolutně v dezolátním stavu… Kdyby to nebyl panelák, už je to dávno zbourané. S čím se dalo hýbat, to všechno vzali. Vidíte – ani jeden rám, ani jedno okno, zásuvky i antény povytrhali, i kabely sebrali…takže neuvěřitelné,“ říká komárenský patriot Jozef Böröczky, když ukazuje polorozpadlý panelák, někdejší bydlení pro sovětské důstojníky.
Ani 20 let poté, co ruští vojáci z Komárna odešli, s chátrajícím panelákem nikdo nic nedělá. Takové budovy samozřejmě nejsou místní specialitou, najdete je prakticky všude tam, kde dřív byly sovětské posádky. V Komárně je ale ohyzdná paneláková ruina přímo v centru města. „A v takovém stavu je to dvacet roků,“ posteskl si pan Böröczky. „Byly plány, že tu bude stát hotel, měly tu být byty, okolo 60 nových bytů pro mladé novomanžele poté, co odešli ruští vojáci. Ovšem bohužel, zůstalo to v takovémto stavu.“
V panelácích bydleli jenom důstojníci, ovšem řadoví ruští vojáci strávili svoji slovenskou misi v renesanční pevnosti opodál. Dvoumetrové zdi místních kasemat prakticky neopouštěli, do města Komárna měli vstup zakázán, a některým Slovákům bylo Rusů skoro líto. Vzpomíná Ľudovít Gráfel, památkář, který zná místní pevnost asi nejlépe: „ Když jsme se procházeli po nábřeží a viděli jsme ty obyčejné vojáky, jak sedí nahoře na valech a takovýma skleněnýma očima se dívají do dálky na naši krajinu, tak nám jich bylo skoro líto.
Právě proto, že Rusové byli pořád zavření ve své pevnosti, dalo se jen těžko zjistit, kolik jich v Komárně vlastně bylo. K odhadům pomohla spotřeba proviantu: „Podle toho, kolik metrických centů chleba brali, jsme vypočítali, že jich tu mohlo být tak 6 až 8 tisíc,“ říká pan Gráfel.
Do pevnosti k ruským vojákům se za 20 let jejich pobytu dostal málokdo ze slovenských civilistů. Josef Böröczky měl „to štěstí". Býval by si ale rendezvous s Rusy odpustil. Na ten den si pamatuje přesně. Tenkrát totiž umřel Leonid Brežněv: „Tajemnice Městského národního výboru vběhla do kanceláře, rozhlédla se, kdo tam všechno je, a řekla: ,Jozef, ty půjdeš s námi kondolovat.‘ ,Já? Proč bych měl jít já? Vždyť já mám k politice daleko!‘ divil jsem se. Na to mi odpověděla: ,No protože ty máš kravatu!‘ Od té doby nenosím kravatu.“
Asi jste postřehli, že pořád tak nějak tančíme kolem komárenské pevnosti, aniž bychom tam aspoň nakoukli. To proto, že příběh pevnosti v Komárně vydá na samostatnou reportáž. Můžeme vám slíbit scény, před kterými by upadl do rozpaků i agent 007. Celé Komárno totiž mohlo kvůli ruským muničním skladům vyletět do vzduchu.
Zobrazit památku na pobyt sovětských vojáků v Komárně na větší mapě
