Přišli Sověti a pro Čechy už nebylo místo
Když v roce 1971 zabrala Sovětská armáda vyhlášenou plicní léčebnu v Kostelci nad Černými lesy, léčebný areál musely opustit dvě stovky pacientů a stovka zaměstnanců. V nemocnici Československo-sovětského přátelství pro ně už nebylo místo. Následujících dvacet totiž měla sloužit výhradně posádkám sovětských vojsk. I když bez české pomoci by to tady úplně nefungovalo.
„Jsem rodákem z místní plicní léčebny. Rodiče se tady seznámili jako zaměstnanci. Vyrůstal jsem tady do svých šestnácti let, do roku 1971, kdy sem přišla Rudá armáda a léčebnu zabrala jako nemocnici pro Milovice,“ říká Jiří Bohata, který ve zdejším areálu zažil dobu před Rusy, během jejich pobytu i po jejich odchodu.
Rusové do nemocnice původně pro tři sta pacientů dokázali vměstnat až 500 nemocných a její chod zajišťovalo 150 lékařů, sester, ale třeba i údržbářů. A právě údržba byla jejich slabým místem, proto tu dostalo práci i pár desítek Čechů.
„Nastoupil jsem sem těsně po sametové revoluci, byl jsem tady s armádou rok a půl. Viděl jsem, že ruští vojáci neměli žádnou disciplínu. Rusové byli ničemní, neuměli dobře pracovat, proto jim to došlo a zaměstnávali české zaměstnance,“ vzpomíná Jiří Bohata.
Disciplína nedisciplína, faktem je, že obrovský areál za jejich působení fungoval. A v 91. roce, když Sověti komplex opouštěli, ve čtyřpatrovém hlavním objektu nemocnice dokonce vytřeli podlahy. Dnes tu nejsou ani podlahy, někde ani stropy a okna. V místě bývalé kuchyně se jen povaluje starý sporák a všude je mokro.
„Mám na to vlastní vzpomínku, protože naše rodina taky brala večeře nebo obědy a já jsem chodil s baňkami pro večeři. Tady byl ve dveřích vyřezaný otvor. Dneska tu není ani podlaha, je to tady úplně vyčištěné,“ rozhlíží se Bohata.
Zkáza se zdá být dokonána. Rozbitými okny a vyrvanou střechou sem napršelo, takže v každém pokoji jsou louže vody a ze stěn a stropů odpadává mokrá omítka. Někde jsou ještě vidět zbytky namalovaných ruských krajinek a na prokoplých dveřích nápis без халата не входить (Nestupovat bez pláště).
„Všechna patra jsou stejná. V levé části na jih je lůžková část, pokoje byly dvoulůžkové. Napravo byly vyšetřovny a sesterny. Skříně byly zabudované ve zdech, aby nezabraly místo. V této budově je ještě relativně bezpečno, ale na druhý straně, ve staré budově, kde jsou stropy dřevěné, tam už jsou stropy propadlé. Teče tam už několik let,“ popisuje Jiří Bohata, který v areálu dodnes pracuje jako městský zahradník.
Dnes větší část neprodejného komplexu s několikahektarovým lesem patří městu. To také dostalo malé dvoupatrové paneláky, ve kterých původně bydleli důstojníci. Včetně Jiřího Bohaty se sem všichni přistěhovali po odchodu Sovětů. Zdejší zahradník a kronikář Bohata tu ovšem není sám, kdo pamatuje „slávu“ sovětské nemocnice. Ve stejném domě žije i Nikolaj Vlajko, který přijel do Československa v roce 1986 z Oděsy na Ukrajině.
„Tady byla porodnice, tady bylo kino. Bylo tu všechno. I sem doktoři jezdili léčit – ušní, nosní, gynekologie, všechno,“ vzpomíná Vlajko. Nebyl sice přímo jedním z okupačních vojáků, ale jen takzvaným civilem, který se tu staral o jejich zázemí. Rok strávil v Milovicích, potom se přesunul jako údržbář a elektrikář do kostelecké sovětské nemocnice.
Uzavřený svět za plotem sovětského prostoru však nebyl zase tak neprostupný. V areálu s ním kromě Sovětů pracovalo i pár Čechů. A mladému Vlajkovi se dokonce podařilo přivézt si sem z Oděsy manželku.
„Šel jsem na ředitelství, že moje manželka je zdravotní sestra, tak jestli by nebyli schopni ji zaměstnat. Potřebovali zaměstnance, tak ji vzali jako zdravotní sestru. Za rok se nám narodil klučina a my jsme pracovali dál,“ vypráví.
Varšavská smlouva mu však umožňovala jen tří-, maximálně čtyřletý pobyt mimo Sovětský svaz. A tak se mladá rodina musela po revoluci vrátit zpět do Oděsy. Neodešli ovšem na dlouho. Vrátili se zase v roce 1991.
Po odchodu sovětských vojsk v roce 1991 celý léčebný areál osiřel, až na budovu dětského pavilonu, kde se až do roku 2000 starali o postižené děti. Samotná hlavní budova bývalé plicní léčebny a poté sovětské nemocnice chátrá nepřetržitě už dvacet let. Město sice shání investory, ale areál částečně vlastní i ministerstvo zdravotnictví a zatím se nikomu nepodařilo na ničem dohodnout.
Zobrazit bývalou nemocnici sovětské armády v Kostelci nad Černými lesy na větší mapě
