V Boleticích byly uši Sovětů

Na jihu Čech byly Boletice jedním ze strategických míst poblíž hranic, kde sídlila za okupace sovětská posádka. Nebyla na rozdíl od jiných útvarů tak početná. Více než stovka sovětských vojáků však tady měla speciální úkol. Dvě roty obsluhovaly radiotechnickou komunikaci. A prý také tehdy rušily signály ze západních médií. Sovětská armáda odsud odešla před dvaceti lety, Vojenský újezd Boletice však dodnes zůstal výcvikovým prostorem. Pobyt okupantů už tady připomínají jen panelové domy, kde Sověti bydleli s rodinami.

„Byly to roty speciálního zaměření, spojovací jednotky. Jedné velel major Paštěnko a druhé major Kutov. Tyto roty měly za úkol odposlechy ze západního Německa. Měly rušičky západních televizí,“ uvedl sedmdesátiletý Miroslav Hýbl, který velel od roku 1986 jako plukovník zdejšímu výcvikovému prostoru v Boleticích, jenž tu vznikl v 50. letech na více než dvacetihektarovém území.

„Mým úkolem bylo zabezpečovat výcvik pro naše vojska. Jednalo se o střelecký, speciální, taktický výcvik. Sovětská vojska mi nebyla ani podřízena ani nadřízena, takže jsme spolu udržovali součinnostní vztah,“ vzpomíná Miroslav Hýbl.

Vjezd do vojenského prostoru Boletice na jihu Čech

Dohoda se sovětskými veliteli prý byla snadná. Jedna rota sídlila v Květušíně, druhá pak na tankodromu v Boleticích. Speciální jednotky žily podle Miroslava Hýbla, který dnes bydlí v nedalekých Chvalšinách, svým vlastním životem.

„Měly kasárny v Boleticích. Vybudovali jim dva paneláky, v nichž měly byty rodiny vojáků z povolání. Pokud děti dospěly do školního věku, odváželi je na týden do školy do Prahy,“ přiblížil tehdejší velitel výcvikového prostoru.

Více než stovka sovětských vojáků v Boleticích také využívala prostor ke svému výcviku. Na přísně střeženém území, ve kterém i za okupace žili v menších obcích lidé, bylo možné se dostat jen s propustkou. Za sovětskými veliteli ovšem jezdili i zajímaví návštěvníci.

„Navštěvoval je ředitel Budvaru a vždycky tam něco přivezl. Také ředitel z Vodňan, i on tam něco navezl. Vojáci tak měli takové přilepšení,“ vzpomíná Miroslav Hýbl, který v Boleticích velel ještě sedm let po sametové revoluci.

Miroslav Hýbl z Chvalšin velel v 80. letech ve vojenském újezdu Boletice

Z újezdu nakonec sovětská posádka odešla v roce 1991. Po odsunu kasárny chátraly a nakonec se musely zbourat. Panelové domy se dodnes využívají jako bydlení pro vojáky. Původních obyvatel tady žije už jen pár.

„Život je tu docela drsný a těžký. Boletice jsou vzdáleny od sídelních míst, jako jsou třeba Český Krumlov nebo Prachatice. Těžko se tu shání práce, takže řada lidí je zaměstnána u Vojenských lesů a statků, kde pracují v lese. Nebo jsou zaměstnáni u zemědělské správy, která je zhruba dva kilometry odsud v Květušíně. Anebo jsou zaměstnáni u vojenské správy,“ popisuje život v újezdu Ivo Matzke, velitel hasičské jednotky v Polné na Šumavě, který byl v 90. letech přednostou újezdního úřadu.

Dodnes se ve vojenském újezdu zachovaly jen obce Květušín, Polná na Šumavě, Boletice a Třebovice. Jde o samoty a území je jen velmi řídce osídleno. „Bylo tu 48 obcí, z devadesáti procent byli obyvatelé německé národnosti, ale na základě Benešových dekretů byli Němci odsunuti. Rozhodnutím vlády pak bylo toto území vyhlášeno za vojenský újezd,“ upřesnil Ivo Matzke.

Pohled na Boletice ve vojenském výcvikovém prostoru

Podle něho po vysídlení a sovětské okupaci však újezd opět trochu ožívá. Kvůli nedostatku bydlení v okolí se do volných bytů stěhují mladé rodiny.


Zobrazit polohu Vojenského újezdu Boletice na větší mapě

autor: pbe
Spustit audio