Pád diktátora Kaddáfího přinesl svobodu politickým vězňům
Libyjský diktátor Muammar Kaddáfí by dnes oslavil přesně 42 let u moci. Podmiňovací způsob je namístě, protože slavit se určitě nebude. Bývalý libyjský vůdce se skrývá a opozice slaví jeho porážku. Ta přinesla svobodu tisícům politických vězňů i obyčejným lidem, kteří se ocitli ve věznicích.
„Tak a můžeme dovnitř,“ zve nás Mohammad bin Lamín a vytahuje roletu svého ateliéru v západolibyjské Misurátě. Pracuje jako malíř a sochař a už tři dny si užívá svobody. Posledních šest měsíců totiž strávil v nejhorší z Kaddáfího věznic.
„Chytili mě spolu s bratrem, odvezli do Tripolisu a zavřeli ve věznici Abú Salím. Stalo se to den před vypuknutím libyjské revoluce, tedy 16. února. Ocitli jsme se v Kaddáfího rukách,“ vzpomíná Mohammad bin Lamín.
S dalšími šesti vězni na jedné cele
Malíř Mohammad byl umělcem, který žil svobodným životem a získával slávu i v zahraničí. To stačilo, aby se stal podezřelým. Bezprostředním důvodem pro zatčení byl jeho bratr, který v západních médiích často kritizoval Kaddáfího režim. Oba skončili v Abú Salím.
„Nemůžu mluvit o věcech, které se tam děly. Bylo to strašné. Na cele, která byla dimenzována pro jednoho člověka, se nás tlačilo sedm. Sedm lidí na jednu postel! Vodu nám pouštěli jen z moře a jen občas. Měli jsme hlad, protože jsme jedli jen jednou denně,“ popisuje Mohammad.
Dlouhé dny a noci si krátil tím, co uměl – ryl plechovým talířem do zdi grafiky. „Mučili mě každý den, celou tu dobu. Snažili se nás psychicky i fyzicky zničit, a tak nás mlátili,“ dodává ještě.
Kaddáfího tajnou službu zřejmě nejvíc zajímaly malířovy zahraniční kontakty. „Mluvili se mnou o tom, s kým jsem telefonoval, jaké jsem posílal zprávy. Také se zmínili o mých webových stránkách a výstavě, kterou jsem uspořádal o revoluci v Tunisu,“ vysvětluje. „Ptali se mě na amerického spisovatele, který o mně psal. Chtěli vědět, odkud ho znám a proč jsem mu telefonoval.“
Uměleckou techniku si nechá patentovat
V prvních dnech vězni v Abú Salím o libyjské revoluci nevěděli. „Jak se věznice plnila stále novými lidmi, získávali jsme zprávy zvenčí. Na nové spoluvězně jsme se vrhali jako blázni. Chtěli jsme vědět, co se děje. Bachaři se nám totiž snažili tvrdit, že revoluce byla poražena. My jsme však věděli, že to není pravda,“ zdůrazňuje.
Mohammad bin Lamín se po propuštění vrátil do rodného města a ke své práci. Jako účastník prestižních bienále ve Florencii i jinde má otevřené dveře do celého světa. „Některá díla jsou digitální, jsou prakticky vyrobená ve Photoshopu,“ nastiňuje s tím, že se zabývá také plastikami z kovu a vystavoval i velikánské obelisky v Číně.
„Sám jsem tuto výtvarnou techniku vymyslel a teď si ji chci nechat patentovat v Americe. Jde o kombinaci malby a nových médií. Sáhnete-li na tyto obrazy, ucítíte, že nemají žádnou texturu. A víc vám neřeknu, je to moje tajemství,“ usmívá se Mohammad bin Lamín.
Po návratu z věznice na něj čekalo doma jedno překvapení. Když ho zavřeli, nevěděl, že jeho žena je těhotná. Teď už ví, že budou mít dvojčata.
