Pryč s kapitalismem, přejí si mladí Číňané
Proti kapitalismu, sociální nerovnosti a korupci protestují už několik týdnů tisíce lidí po celém světě. Demonstrace se z New Yorku rozšířily do více než sedmdesáti zemí. Ve většině Číny, kde je sdružování na veřejnosti zakázané, se o celosvětovém trendu často ani neví. Výjimkou je bývalá britská kolonie a bohaté finanční centrum Hongkong. Tam už od září skupina mladých aktivistů okupuje střed města. Své hnutí nazvala Occupy Central.
Proti velkým nadnárodním korporacím, korupci a sociální nerovnosti protestují hongkongští demonstranti už od října. Po několik víkendů pravidelně zaplňují centrum města a kritizují současný systém. V jediném čínském městě si mohli mladí aktivisté postavit stany a žít jako komunita.
„Tyto protesty jsou světový trend, všichni by se jich měli účastnit. Je potřeba nějakým způsobem kritizovat to, co se kolem nás děje. Nespravedlnost je neúnosná. Chceme být lidmi a ne pouhými součástmi systému,“ říká John. Okamžitě se k němu přidávají i jeho kolegové.
„Nechci žít ve společnosti jen jako nějaký předmět. Jsem člověk. Ale tahle společnost mi jím nedovolí být. Vím, že nezměníme systém za pár měsíců nebo za rok. Když tady však zůstaneme, budeme s ostatními lidmi mluvit a vysvětlíme jim, co nás trápí, snad jich víc pochopí, o co nám jde,“ vysvětluje další protestující.
Spí na betonovém plácku
Oba mladí muži žijí v komunitě pod jednou z nejznámějších budov v Hongkongu, bankou HSBC, už tři týdny. Bivakují tady na betonovém plácku s dalšími asi dvěma desítkami lidí.
„Nespíme v žádném stanu, ale přímo tady na zemi na betonovém plácku,“ ukazuje John. O pár metrů dál je společný kuchyňský kout. Šest pánví wok, provizorní sporák, poháněný jedním ze dvou elektrických generátorů.
Vaří tady jediná žena, která prozrazuje, co bude k večeři a jak to v provizorní kuchyni funguje: „Bude rýže a zelenina. Dnes vařím já, zítra někdo jiný. Všechno si tady dělíme.“
Marxova díla tu táhnou
V knihovně John ukazuje vystavené knihy. Ze znaků se dá vyčíst jen jméno – Marx. John potvrzuje, že většina knih je o revoluci. Evidentně jsou inspirující, protože se o ní baví i přítomní.
„Nevím, jestli mohu něco změnit, speciálně celý systém. Ale mohu tak alespoň vyjádřit svůj názor,“ přibližuje John.
Nadšení mladé aktivisty neopouští ani teď, kdy do Hongkongu přichází zima. Ta je sice ve srovnání s evropskou mírná, přesto může mít na udržení komunity dopad. „Nemáme sice žádné plány odtud odejít, ale uvidíme,“ krčí rameny mladý muž.
Prý z toho vyrostou
Stanové městečko zdobí anglické a čínské billboardy kritizující společnost, média a bankovní svět. Hned na rohu je hlavní vchod do banky HSBC. Wilson, jeden z bankovních úředníků v dobře padnoucím saku, od kempující mládeže zhnuseně odvrací zrak.
„Zbytečně tady ztrácejí čas, jenom sedí a nic nedělají. Píšou slogany jako Nechceme vládu ani média. Zkrátka hlouposti. Celé toto hnutí je k ničemu,“ říká Wilson a rychle mizí za skleněnými dveřmi vydělávat.
Společnost, kde jsou si všichni rovni, se mu asi nechce ani představovat. Tento nový sociální experiment, jak někteří komunity mladých rozhněvaných nazývají, je mu spíše pro smích. Bez ohlédnutí už jen křikne: „Jednou z toho v tomhle čínském městě peněz prostě vyrostou.“
Zvětšit mapu: před bankou HSBC v Hongkongu protestuje asi dvacítka nespokojených mladých lidí
