Cesta lesbického páru k dítěti? Předstírání a závěť nutností
Hračky, lahvičky s krmením nebo dětská houpací sedačka zabírají v bytě Soni a Báry hodně místa – asi jako v běžné rodině s malým dítětem. Tato domácnost je však trochu jiná. Záměrně v ní totiž chybí tatínek. Bára a Soňa jsou lesby a vychovávají spolu vysněnou Sofii, která se Báře narodila teprve před pár měsíci. Jak těžké bylo pro homosexuální pár dospět až k narození dítěte a jak se na české poměry ještě nezvyklé rodině vlastně žije?
„Po dvou letech jsme si řekly, že bychom chtěly mít děti. Jsem starší, a tak jsme se dohodly, že se o těhotenství pokusím první,“ vysvětluje Bára.
Registrované partnerství by jim zkomplikovalo život
Soňa s Bárou jsou spolu už pět let. Vlastně se Soňa a Bára nejmenují. O změnu jména mě požádaly, protože někteří lidé z jejich okolí stále nevědí, že spolu žijí, natož že mají malé dítě. Oběma ženám by to prý mohlo zkomplikovat život.
„Nežijeme v registrovaném partnerství. Kdybychom v něm byly, tak nám to v tomto případě mohlo uškodit. Měly bychom větší komplikace, co se týče oplodnění,“ zmiňuje Bára.
Když chtějí mít dvě ženy dítě, většinou si vyberou jednu ze tří variant. Buď se jedna z nich přemůže a má nárazový sex s mužem, požádá o sperma své kamarády, často gaye, nebo osloví jiného heterosexuálního dárce. Tak to udělala i Bára se Soňou. Nejtěžší bylo najít toho správného.
„Těžké bylo najít partnera, který by byl ochoten dát sperma a zároveň nevyžadoval společnou výchovu, střídání se nebo návštěvy,“ říká Soňa s tím, že otec malé Sofie a Bára na klinice předstírali, že jsou partneři a že se jim nedaří zplodit dítě přirozenou cestou.
Názory odborníků se liší
„Z hlediska dětského psychologa je třeba se zamyslet, jak obě dámy uspokojují potřeby dítěte. Nevidím důvod, proč by je homosexuální rodiny neuspokojovaly. A jestliže je neuspokojují na 100 %, pak je třeba vědět, že do takové míry to nezvládá žádná rodina,“ domnívá se dětský psycholog Václav Mertin.
Z řad odborníků má výchova dětí homosexuály své kritiky. Patří mezi ně ředitel Dětského centra Paprsek Jaroslav Šturma. Podle něj chybí dítěti, které vychovává homosexuální pár, vzor obou rodičů.
„Homosexuály přijímám, mám je rád, protože ke mně chodí pro radu. Řešíme, jak se má říkat rodičům, jestli maminka a nevlastní maminka, maminka Jitka a maminka Petra a podobně. Byl bych však radši, kdyby bylo dítě takových problémů ušetřeno,“ namítá. „Nezdá se mi vhodné vědomě přivádět děti do situace, kdy jejich klíčové výchovné prostředí bude atypické,“ dodává.
Jedinou možností je závěť
V homosexuálních rodinách v Česku vyrůstají stovky až tisíce dětí, a to v naprostém souladu se zákonem. Registrovaní homosexuálové mohou například dostat dítě do pěstounské péče, ale pouze individuálně, ne jako pár.
V adopci a osvojení dítěte partnera registrované partnerství brání. V případě, že by se tedy vlastnímu rodiči něco stalo, nemá nebiologický rodič na dítě právo.
„Nejsme registrované. Kamarádka je notářka a řekla mi, že jediný způsob, i když nejde o relevantní právní ukotvení, je napsat závěť. Tu Bára napsala a zmínila v ní, že by si přála, abych se o Sofii postarala a měla ji v péči,“ nastiňuje Soňa.
