Aby nakladli vejce, prohrabou varani i beton
Chovatelé plazů pražské zoo zachránili ohroženého varana komodského. Díky nim se Zoo Praha stala špičkovým světovým chovatelem tohoto největšího ještěra na Zemi. Vyhynutí mu hrozí nejen kvůli člověku, ale také vinou sopečné činnosti v jeho domovině na indonéských ostrovech.
O záchranu ohroženého varana komodského se pokusila nejedna zoologická zahrada, žádná však nebyla úspěšná. Před pouhými sedmi lety zkusila štěstí také ta pražská a dnes musí kurátor chovu plazů Petr Velenský chvíli počítat, aby mohl odpovědět na otázku, kolik malých varanů Zoo Praha vlastně má.
„Máme dva dospělé varany a jsme jediná zoologická zahrada na světě, které se už čtyřikrát podařilo je rozmnožit. Momentálně máme 26 různě starých mláďat varanů komodských,“ vypočítává. Ostatní zoologické zahrady podle něj neuspěly proto, že chovaly varany v příliš velkém chladu.
V pražské zoo však mají terárium vybavené baterií deseti infrazářičů, z nichž každý má výkon dva kilowatty. „Na hřbety varanů tak směřujeme 20 tisíc wattů infračerveného, sálavého tepla,“ popisuje chovatel. Druhou příčinou úspěchu je podle něj změna v režimu krmení.
„Výzkumy ukazují, že varan komodský hledá v přírodě potravu i celý měsíc. Potom se narve k prasknutí, protože uloví jelena nebo prase. A my jsme byli první, kdo měl odvahu začít tímto způsobem krmit,“ vysvětluje Petr Velenský.
Při takovém apetitu snad ani nepřekvapí, že samičky varana komodského dokáží prohrabat i beton, pokud se to správné místo pro jejich vajíčka skrývá zrovna pod ním. Odhalit hnízdo na tak nezvyklém místě byl zprvu pro ošetřovatele Aranky v pražské zoologické zahradě oříšek. Nakonec pomohly bezpečnostní kamery.
„Bez nich bychom nepoznali ani moment kladení, protože samice klade v noci. Pokaždé přitom prohrabe betonovou podlahu pavilonu a naklade vejce do dutiny pod ní. Potom vše dokonale zamaskuje, a když ráno přijdete, nic nepoznáte,“líčí mi s neskutečným zaujetím Petr Velenský.
Teprve po zhlédnutí záznamu z kamery tak chovatelé zjistili, že mezi devátou hodinou večerní a pátou hodinou ranní probíhala v pavilónu frenetická aktivita. Zatímco v přírodě samice kladou vejce do hnízd ptáků tabonů, kteří v něm udržují stálou vlhkost a teplotu, v pražské zoo putují vejce z hnízda pod betonem rovnou do umělé líhně, kde je optimálních 31 stupňů Celsia a 95procentní vlhkost.
Líheň vypadá jako jakési akvárium a vejce jsou v něm uložena ve speciálním substrátu zvaném vermikulit, což je slída s extrémně jímavými vlastnostmi. Petr Velenský mi ukazuje vejce varana komodského a jedno z nich bere do rukou.
„Tohle je zhruba měsíc a půl před vylíhnutím. Už má za sebou pět měsíců inkubace,“ popisuje chovatel. „Vejce varana komodského váží 157,5 až 179 gramů, což může odpovídat až deseti menším slepičím vajíčkům. Má kožovitou slupku, která ho příliš nechrání před vyschnutím, takže samice musí pečovat o to, aby byla vejce umístěna ve 100procentní vzdušné vlhkosti a nevysychala.“
Mláďata z těchto vajec se vylíhnou zhruba za šest týdnů a hned poté je chovatelé přenesou do speciálních terárií. Pokud se vydáte do pražské zoo v únoru nebo později, uvidíte mladé varany komodské v pavilonu velkých želv. Ve třech letech věku pak většina z nich pražskou zoo opustí a pokusí se rozmnožit svůj druh v jiných zoologických zahradách.
Příště se od Petra Velenského dozvíme, jak je možné, že Aranka, partnerka samečka Leonarda, klade jedno vejce za druhým, i když Leo už takříkajíc mnohé pamatuje.
