Atletka Hejnová trpí pro vlastní dobro, tvrdí fyzioterapeut

20. červen 2012
Zblízka

Sportovci jsou svým způsobem masochisti. Kdyby nevydrželi bolest, nemohli by závodit ani trénovat. Navíc se s ní musejí vyrovnat i při regeneraci. Jako třeba překážkářka Zuzana Hejnová, když nabírala sílu na atletické mistrovství Evropy a hlavně na olympijské hry. Než se po těžkém tréninku v Nymburce svěřila do mučících rukou svého fyzioterapeuta, naložila se do vířivého bazénku s dalšími atletkami ze skupiny nazvané Rychlý holky.

Už jsem měl na sobě hodně pracovního oblečení: oteplováky, zimní kuklu a další. Poprvé jsem se však v práci oblékl do plavek. S obavami vstupuji do bazénku, kde se nacházejí poněkud propracovanější těla atletek, než je to moje vychrtlé.

Voda v bazénu vesele zurčí. Děvčata se v něm spokojeně vyvalují, takže se ptám Zuzany Hejnové, jak se jí relaxuje ve vodě, která by měla mít 34 °C.

„Není ani teplá, ani studená. Trenérka prý říkala, že sem do Nymburka jezdím hlavně relaxovat. Nedá se to však takhle říct – také tady dvoufázově trénuju, a to poměrně hodně. Je pravda, že tu nemáme všední starosti jako v Praze. Tady se opravdu věnujeme jen tréninku, jídlu a spánku,“ popisuje atletka.

Trénink, a to hodně náročný, už Zuzana Hejnová absolvovala. Na jídlo má teprve dojít a na spánek také. Ale to není všechno. Jen trysky v bazénku totiž na dokonalou regeneraci nestačí.

Jehličky a uvolňování občas pěkně zabolí

„Přijede Milan Smejkal z Motola, který nás zná hodně dobře a pomáhá nám s fyzioterapií. Čekají nás jehličky a uvolňování. Můžete se na to klidně přijít podívat – a hlavně si to poslechnout,“ smějí se děvčata.

„Občas nějaký zvuk vyloudím, když to zabolí. Ale samozřejmě se držím,“ upřesňuje Zuzana Hejnová.

Zpočátku vše vypadá celkem nevinně. „Kupodivu mi přijde, že to bolí spíš zvenku. Teď mě to bolí výš. Ano, přesně tam,“ říká atletka, když fyzioterapeut Milan Smejkal nahmátne bolavé místečko a začne vybalovat asi tři centimetry dlouhé jehličky.

„Bude to do achillovky?“ ptá se Zuzana Hejnová. Prý nebude. Achillovka má teprve přijít.

„Když se jehla zapichuje přímo do určitého konkrétního bodu, bolí to,“ popisuje atletka své pocity. „Teď se nesmím hýbat, protože kdybych se pohnula, bolelo by to.“

Druhý den se musí začít zvolna

„Doufám, že už trpět nebude. Terapie trvá tak deset dvanáct minut,“ popírá sadistické sklony ten, kdo bolest Zuzaně Hejnové způsobil, doktor Milan Smejkal. Začíná vysvětlovat, proč je to nutné – navíc po tvrdém tréninku, kdy tělo bolí už tak dost.

„Je to metoda suché jehly, kdy se do ohraničeného bolestivého spasmu ve svalu aplikuje jehlička. Ta způsobí drobné trauma,“ popisuje. Jeho rozbor toho, proč se Zuzana Hejnová musí pro své vlastní dobro cítit jako v mučírně, je přesný, dlouhý a podrobný.

„Je to cílená léčba na bolestivá místa v přetížených svalech. Laicky řečeno jí způsobím bolest, kterou přetluču jinou bolest. Vytloukáme bolest bolestí lokální, ale větší. To nakonec vede k povolení,“ shrnuje fyzioterapeut.

Mohlo by se zdát, že se Zuzana Hejnová může po tortuře na stole vrhnout po hlavě do té tréninkové. Opak je však pravdou.

„Druhý den se musí začít pěkně volně, aby se něco nestalo. Všechno v těle je totiž povolené,“ vysvětluje Zuzana Hejnová, toho času na masérském stole.

autor: kyk
Spustit audio