Cesta do Jeruzaléma: klecí jak pro slepice neprojde každý
Izraelci kontrolují Palestince přicházející do Jeruzaléma a pochvalují si snížení kriminality i atentátů. Palestinci na druhé straně existenci kontrolních stanovišť odmítají a přechody označují za nehumánní. Nejvíce emocí pak vyvolává přechod Kalandíja.
Kdo jsou Palestinci, kteří den co den stojí fronty u dvanácti přechodů a strážních stanovišť v Jeruzalémě a snaží se dostat dovnitř, do věčného a svatého města, na které si činí nároky jak Židé, tak i muslimové? Jsou to spíše potenciální teroristé, nebo naopak právoplatní občané? Nevítaní potížisté, nebo tolik potřebné pracovní síly?
„Nastupte, kdo má zájem, pojeďte,“ volají naháněči u žlutých minibusů vyrážejících z Jeruzaléma do Ramalláhu, okresu Salfit nebo Nábulusu. Palestinci však v ranních hodinách míří spíše opačným směrem, tedy směrem do Jeruzaléma.
Připadáme si jak slepice, zlobí se Palestinci
Pěšky míjejí osm metrů vysokou betonovou zeď popsanou protiizraelskými nápisy. Ze šedivé hradby na ně shlíží i obří portrét Jásira Arafata, před kterým se tyčí hromada odpadků. Smetí je zde všudypřítomné, stejně jako zloba místních obyvatel.
„Připadáme si jak slepice, cítím se tak. Vždyť podívejte, musíme skrz takovouhle klec,“ ukazuje asi třicetiletá Saraam. Její jméno znamená „fata morgana“. Ocelové mříže tvořící ani ne metr široké chodby neprodyšně uzavřené i svrchu, v nichž se dospělý člověk sotva otočí, jsou ovšem tvrdou realitou.
Izraelci oponují tím, že se jim podařilo výrazně snížit počet teroristických útoků, tedy že bez extrémistů by oběma stranám bylo líp. A tak každý, kdo chce překročit kontrolní stanoviště Kalandíja, musí těmito koridory projít.
Pravidla platí i pro invalidy, a tak se palestinský mladík, jehož matka nemůže chodit a je odkázána na vozík, snaží přivolat některého z izraelských vojáků. Oba čekají u zvláštního vchodu pro tělesně postižené. Marně. Nakonec jim nezbývá než ji společnými silami pronést.
Z Palestiny se do Jeruzaléma tak snadno nedostanete
Chodba je zakončena jakýmsi turniketem, který se volně točí vždy jen pár vteřin, než ho vojáci zase zastaví.
Za chodbou je mnohem rozlehlejší, přesto však je stále ohraničený prostor. Pohyb všech osob navíc sledují všudypřítomné kamery. Teprve zde začíná skutečná kontrola – dokladů i osobních věcí.
K izraelskému vojákovi, sedícímu za okénkem malé kanceláře, vede cesta ještě přes jedny otočné ocelové dveře. Poté ještě i přes bezpečnostní rám. Každý, kdo chce projít přes přechod, musí položit pas do skenovacího zařízení a pak ještě ukázat vstupní razítko do Izraele. Teprve pak je průchod volný.
Asi pětatřicetiletý Palestinec se synem měl smůlu. Slzy v otcových očích stejně jako prosba, že chce synovi ukázat starý Jeruzalém, nepomohly.
Paní Saraam prošla, poprvé po 12 letech. „Chci se pomodlit v mešitě Al-Aksa. Až teď jsem dostala povolení, ovšem jen na jeden den,“ ukazuje propustku a odchází. Doslova září.
Zeď v Jeruzalémě se možná stane skutečnou hranicí
Podle Izraelců slouží checkpoint Kalandíja de facto jako hraniční přechod a budovaná zeď jako ochrana před teroristy. Výrazně prý též snížila zločinnost a naopak do Jeruzaléma přijíždí mnohem více zahraničních turistů než dřív. Přesto vytváří i doslova schizofrenní situace.
„Vtip je v tom, že když sem přijedu, protože chci do čtvrti Kafr’Aqb, na což mám právo, protože je součástí Jeruzaléma, začnou se mne vojáci vyptávat. Budou mi dávat řadu otázek, když pojedu ven, a ještě víc, když pojedu zpátky,“ vysvětluje jeden ze židovských obyvatel Jeruzaléma.
Čtvrť Kafr’Aqb, v níž žijí Palestinci, leží takzvaně za zdí, která v těchto místech nekopíruje oficiální hranice Jeruzaléma. Podle názorů řady pozorovatelů se však v budoucnu zřejmě stane skutečnou hranicí mezi Izraelem a Palestinou.
