Cesta za železnou Alenou
I rezavý ostnatý drát uprostřed pustého pole může být turistickou atrakcí číslo 1. Musí být ovšem součástí železné opony. Lidem z Národní parku Podyjí se podařilo kus železa zachovat a už dvacet let udržují plot stejně pečlivě jako Alenu. O této temné krasavici si vyprávěli velmi často pohraničníci, kteří působili v Čížově. V obci kam za socialismu nikdo bez propustky nesměl vstoupit.
Železná opona působí zlověstně i po dvaceti letech. Temná obloha a prázdné zasněžené pole pocit umocňují. Tvoří ji jedna řada dřevěných sloupů, na kterých je natažený ostnatý drát do vzdálenosti asi 300 metrů. Na konci stojí železná vojenská hláska.
„Byla to signalizační stěna, do které šel slaboproud. Před silnicí vedl ještě slabý dráteček. Když někdo prošel, tak vystřelil světlici. Jinak stěna byla po obou stranách zoraná a to stále pohraničníci udržovali,“ říká Vladimír Plaček, který pracuje jako strážce národního parku a kousek odsud ve vísce Lukov se narodil. „Ještě dlouho mě ta hranice strašila,“ doplňuje.
Detaily ostrahy hranice, která chránila Čechy před volností a svobodou, lidé běžně neznají. Je to už dávno, a tak se z drátů pomalu stává turistická atrakce. „Především pro cizince,“ říká starostka Čížova Petra Formanová. Jedna průvodkyně sem pravidelně vozí Američany. Těm se to líbí velice.
Turisty láká i Alena – železná vojenská hláska, která dohlíží na ostnatý drát a kterých bylo na hranici nespočet. „Ženská jména jim dávali proto, aby byl komplikovanější případný odposlech. On totiž můj taťka tady sloužil jako pohraničník, proto to vím,“ vysvětluje starostka.
Ostnaté dráty zlikvidovali vojáci před dvaceti lety a tehdy se lidem z CHKO podařilo na poslední chvíli zachránit alespoň část. I když místní lidé z toho prý zpočátku příliš nadšeni nebyli.
Zobrazit zbytky železné opony v NP Podyjí na větší mapě
