Do ženské kavárny v Polsku smějí muži jen s parukou
Pamatujete si polský film Sexmise, ve kterém si ženy vytvořily svět bez mužů? Byla to sice jen fikce, ale co není, může být. V polské Čenstochové totiž skupina žen provozuje kavárnu Babí léto, kam mají muži vstup zakázán. Někteří z nich sice majitelky podniku zažalovali u soudu, ale prohráli.
„Kavárnu jsem otevřela před sedmi lety. Ne kvůli zisku, ale pro zábavu. Mám spoustu kamarádek, celkem čtyřicet, a s nimi kavárnu spoluvlastním. Já mám však největší podíl,“ říká mi Malgorzata Bieňkowska.
Co bylo vlastně tím hlavním důvodem, který ji vedl k založení čistě ženské kavárny? „Často se s kamarádkami potkáváme po práci nebo během dne, abychom si babsky pokecaly – o dětech, o mužích. Ale ne všude jsme bývaly mile vítané,“ vzpomíná podnikatelka.
„Mladí lidé si myslí, že dospělé ženy by už neměly mít radost ze života,“ domnívá se. „Měly by být doma s dětmi, háčkovat, a ne se bavit v barech. Tyto stereotypy jsme chtěly změnit.“
Právě tehdy se zrodil následující nápad. „Jednoho dne jsme si řekly, že si otevřeme vlastní kavárnu. Budeme do ní moci chodit nenamalované, budeme se hlasitě smát a třeba si ukazovat podprsenku, kterou si jedna z nás koupila. Chtěly jsme se cítit svobodně,“ argumentuje majitelka kavárny.
Muži pouze s parukou
Je nutné zdůraznit, že s muži tyto ženy problém rozhodně nemají. „Naopak, všem říkáme, že muže máme velmi rády. To nemá nic společného s feminismem, od toho se držíme hodně daleko,“ brání se paní Malgorzata.
Jedna ze zákaznic se mi svěřuje: „Na začátku mě sem přitáhlo to, že jde o podnik výhradně pro ženy. Občas je fajn si od mužského světa odpočinout. To mi bylo sympatické. Ale teď už sem chodím hlavně kvůli velmi příjemné atmosféře.“
Zaměstnankyně Babího léta dodává: „Je to tu jiné než v běžných barech. Není tady žádná hlasitá hudba, můžeme si v klidu povídat. Nesmrdí tady žádné pivo a cigarety,“ pochvaluje si servírka Ewa.
Babí léto je sice výhradně podnikem pro ženy, ale muži do něj také mohou vstoupit. Pod jednou podmínkou.
„Abychom jim znechutily vstup do baru, vytvořily pro ně nějakou bariéru, vymyslely jsme paruky. Každý muž, který chce do baru vejít, si musí u vchodu nasadit barevnou paruku. Většina to respektuje. Ale taky se stává, že přijde pán s dámou. On se urazí, je vzteklý, tříská dveřmi a paruku si nenasadí,“ popisuje paní Malgorzata.
Jak vlastně toto nařízení vnímají ženy? „Beru to s humorem. Je to vtipné, rozhodně to necítím jako diskriminační opatření vůči mužům,“ usmívá se paní Joanna.
Soud kavárnu za problematickou nepovažuje
Servírky se ptám, jaké bývají reakce mužů. „Velmi různé. Většinou to berou s úsměvem, ale někteří pánové odcházejí rudí vzteky. To jsou ti, kterým chybí nadhled. Ale rozhodně tady nepanuje žádná diskriminace,“ myslí si slečna Ewa.
Opačného názoru byl pán, který majitelky kavárny zažaloval. On se diskriminovaný cítil. Soudní proces sledovalo celé Polsko.
„Soudcem byl muž. K soudu nás šlo všech čtyřicet spolumajitelek kavárny. Jedna z nás je advokátka, tak nás zastupovala. Museli pro nás vyklidit největší místnost. A vyhrály jsme. Soud rozhodl, že jelikož existuje volný trh, můžeme naši nabídku zacílit na libovolnou skupinu lidí. Pán se už proti výroku neodvolal,“ dodává na závěr majitelka kavárny jen pro ženy.
