Ekologové varují před ropou zamořeným čínským pobřežím

Tržiště s rybami a mořskými plody nacházející se u města Lu-šun se jen hemží lidmi. Zájem je obrovský a stejně tak i nabídka. „Ropná skvrna byla už dávno odstraněna. A co se týče mořských plodů, ty ropa nezasáhla,“ odpovídá jeden z nakupujících na otázku, zda se neobává následků nedávné havárie, kterou někteří experti zařazují k vůbec 30 nejhorším v historii. Všichni prý však věří místním úřadům.

„Ropa zůstala v oblasti průmyslového parku, byla jen na povrchu moře. Jsem si jistá, že ryby z moře nemohla zasáhnout. My odsud pocházíme, můžete nám věřit. Znečištěné bylo Žluté moře, ne Po-chaj,“ dodává zákaznice, která se mne zároveň snaží přesvědčit, že všechna ropa byla zachycena v bezprostředním okolí havárie, tedy u rafinérie v Ta-lienu.

Jen podle čínských médií ropa ve skutečnosti zamořila území o rozloze 900 km čtverečních a oficiální místa nakonec přiznala, že do moře uniklo na 1 500 tun ropy, což odpovídá 10 tisícům barelů. Organizace Greenpeace však spočítala, že skutečné množství bylo minimálně 90 tisíc tun, a to na základě hlášení rybářů, kteří pomáhali s čištěním moře.

„Ano, ano, ropa byla všude. Sám jsem se také zúčastnil čištění zamořeného moře. Trvalo nám to 9 dní. Nejvíce ropy bylo především v okolí rafinérie v zálivu Ta-jao. Lepkavá hmota byla 30 cm silná, a když už o případu mluvila centrální vláda, šlo skutečně o velký problém,“ svěřuje se 37letý Ma, jeden z rybářů, jejichž život je doslova spjatý právě s mořem. A je jedno, jestli se jmenuje Žluté moře nebo Po-chaj. Mimochodem, obě se střetávají právě mezi Ta-lienem a městem Lu-šun.

Experti v této souvislosti tvrdí, že i když se díky enormnímu nasazení záchranářů i 4 tisícům rybářských plavidel podařilo šíření ropné skvrny zabránit, dopad na stav celého ekosystému bude dlouhodobý. „Nejsem tím, kdo může posoudit, zda je moře stále zamořené. Žádné znečištění už nevidím, ropa se na hladině nenachází. Co je však dole, to netuším,“ přiznává pan Ma, který prý za barel zachycené ropy dostal v přepočtu 800 korun. Každý z rybářů jich v průměru nashromáždil na 100 denně.

Úřady však dodnes nezaplatily majitelům mořských farem a firmám podnikajícím v turistickém ruchu vzniklé škody, přestože to slíbily. A protože v Číně není možné žalovat státní firmy, mohou ostatním nakonec zbýt jen oči pro pláč.

„Ano, viděli jsme ropnou skvrnu na moři. Byly tam také rozmístěny zábrany a po 15 dnech byla pryč. Havárie samozřejmě měla nějaký dopad, ale ropa tu už není. Jsem si jistý, že zmizela. Podívejte se na mě, nemám na sobě žádné skvrny. Ani na těle nebo na plavkách, to je jednoduše fakt,“ ukazuje pan Šeng, který se právě vynořil z vln na pláži nacházející se nedaleko nešťastné havárie. Nic jiného mu ani nezbývá.