I Rusko už má svého Obamu

8. říjen 2010
Zblízka

Pochází z Afriky, druhý domov má však už téměř 30 let v zemi, kde k základní výbavě šatníku patří spíš kožich. Říkají o něm, že je ruský Obama. A jedno malé město s ním navíc spojuje naděje do budoucna. Jean Gregoire Sagbo je vůbec prvním alespoň lokálně úspěšným politikem černé barvy pleti v Rusku. Vzhledem k míře rasismu, který v zemi vládne, mnozí označují jeho zvolení do místní samosprávy za historický milník. Jak se na něj dívá on sám?

Radnice Novozavidova, které má 8,5 tisíc obyvatel, sídlí ve zchátralém domku vedle železniční trati. Jeana Gregoira Sagba, 51letého rodáka z Beninu, tu však znají všichni. Prožil tu totiž uplynulé dvě desítky let, vychoval děti a také roky čelil překvapeným pohledům místních. Teď se však díky jejich hlasům ocitl v křesle zastupitele.

„Město je v bídném stavu, 40 let tu nikdo na nic nesáhl, rekonstrukci potřebují domy i silnice. Nedostává se nám peněz, a tak je těžké problémy řešit, ale musíme se o to pokoušet. Bydlím tady a chci, aby se město změnilo k lepšímu,“ vysvětluje Jean Gregoire Sagbo, kterého prý k účasti v komunálních volbách přiměli sousedé.

Ti ho už léta znají coby aktivního člověka, a jak tvrdí novopečený starosta malé obce Vjačeslav Arakelov, také jako jednoho z mála čestných lidí, kterým by smysl pro fair play vydržel i během práce pro město. „Jean Gregoir investuje do života ve městě slušnost, čest a dobrotu. Takové kvality se, zejména v komunální politice, objevují jen zřídka a lidé si toho nemohli nevšimnout,“ domnívá se. Podle Vjačeslava Arakelova tak šly stranou v Rusku tak běžné rasové předsudky.

Prodavačky z místní tržnice

Jean Gregoire Sagbo, který se do Novozavidova přestěhoval za manželčinou rodinou, se podle svých slov s rasismem ze strany místních nesetkal. „První roky byly těžké, to je pravda. Nejvíc to odnesl syn ve škole. Jednou mi volali, abych pro něj přišel, že je nezvladatelný a sociálně nepřizpůsobivý. Ať ho vyučujeme doma,“ vzpomíná.

„Byl to pro mě šok, a tak jsem prosil, aby ho ve třídě nechali. Děti na něj celou dobu útočily, házely po něm bačkory, pošťuchovaly ho. A on se bránil hlava nehlava. Proto jsem učitelům vysvětlil jejich povinnost. Musí vysvětlit dětem, že se tak chovat nemůžou. Během pár dnů se všechno uklidnilo, syn školu vychodil a dodnes se s mnoha spolužáky přátelí,“ vysvětluje Jean Gregoire Sagbo.

Do Sovětského svazu přijel coby student ekonomie počátkem 80. let. Prý především proto, že chtěl poznat zemi, odkud pocházelo tolik zajímavých myšlenek. Fakt, že praktický život v sovětském Rusku neměl s idylou prezentovanou v Beninu nic společného, zjistil záhy. V Moskvě se však oženil a v zemi zůstal. Jak dnes říká, je věrný idejím sociálního smíru a spravedlnosti, což z jeho úst zní spíš jako víra v křesťanské hodnoty a morálku než jako komunistické přesvědčení. Ať už tak či onak, mnozí místní jeho přístup zjevně oceňují.

Novozavidovo se jen těžko vyrovnává

„Jean Gregoire Sagbo je po letech první člověk, který se o nás zajímá a stará, což doteď nikoho ani nenapadlo. Minulý starosta měl kdoví jaké obchody. Nakonec ho někdo zastřelil a nikdy se nic nevyšetřilo. Jean Gregoire se snaží zlepšit zdravotní péči a kulturu. Nemůžeme si ho vynachválit,“ shrnuje prodavačka Valentina svůj názor, s nímž souhlasí i její kolegyně. Jak říká, oceňuje především snahu černošského politika pomoci narkomanům, kterých ve skomírající obci stále přibývá.


Zvětšit mapu: poloha města Novozavidovo v Tverské oblasti v Rusku
autor: lek
Spustit audio