K čistotě ovzduší na Karvinsku přispívá i lidský stud

24. únor 2012
Zblízka

Z úředníků v Dětmarovicích na Karvinsku se jednou týdně stávají lovci kouře. Jezdí po obci a sledují, kdo z komínů vypouští štiplavý a jedovatý dým.

Otevřete okno a dovnitř se nahrne štiplavý kouř, který vás dusí. Obyvatelé vesnic asi znají pocit bezmoci, když soused hází do kamen třeba odpadky, ale rozhodně ne ekologické palivo. Pokud je takových hříšníků více, jedovatý kouř zamoří celou obec. Jenže radnice jsou v pasti. Do domů vstupovat nemohou a prakticky nemají mnoho možností, jak někoho potrestat.

V Dětmarovicích na Karvinsku si našli svou vlastní, i když trochu zvláštní metodu. Úředníci jezdí autem po vesnici, a když najdou komín, ze kterého se jedovatý kouř valí opakovaně, zavolá si starosta majitele na pohovor. Nemá přitom prakticky žádnou oporu v zákoně, sází na dobré sousedské vztahy.

Úředníci do sklepů proniknout nemohou

Sedím napěchovaná mezi starostou Ladislavem Rosmanem a úřednicí. Další sedí v předu. Takhle zblízka jsem snad reportáž Zblízka ještě netočila. Členové originální kotlíkové hlídky nemají žádné přístroje, jen své oči. Zanedlouho už mají první úlovek.

„Topí tam zřejmě černouhelnými kaly nebo něčím podobným,“ domnívá se starosta, když projíždíme kolem jednoho z dýmajících komínů. Společně s celou kotlíkovou hlídkou zvoníme na dveře. „Topíme uhlím a dřevem. Jak do kotle hodíte uhlí, začne z komínu vycházet tmavý dým. Odpadky však nepálíme,“ vysvětluje důchodkyně, která nám otevírá dveře.

Jenže v mnoha případech se kouř valí hodiny a opakovaně. Ty, kteří mají už několikátý záznam, volá starosta přímo do své kanceláře.

Právě osobní pohovor starosty s těmi, které hlídka nachytá vícekrát, je vlastně jediným výsledkem těchto dětmarovických kontrolorů. Lidé uhlím topit mohou, a když na kotel nedostali dotace, nemají úředníci vůbec žádnou možnost jim proniknout do sklepů.

„Obyvatelé naše kontroly považují za nepříjemné, přestože určitě sami musí cítit oprávněnost našeho jednání,“ domnívá se starosta.

Kotlíková hlídka nemá oporu v zákoně

Kotlíková hlídka v tak malé obci, jako jsou Dětmarovice, má svá hrabalovská úskalí. Při pohledu na další kouřící komín totiž starostovi dojde, že na takový pohovor bude muset zavolat i svého spolužáka. „Občas bývají pohovory drsnější, vše se snad snažíme řešit méně konfliktním způsobem,“ říká.

Při jízdě po úzkých dětmarovických cestách se mi dostane téměř vědeckého výkladu, jak lze pouhým pohledem škodlivý dým poznat. „Když se valí tmavý dým, je spalováno černé uhlí nebo uhelné kaly,“ popisuje jedna z členek kotlíkové hlídky.

Poctivě jsme projeli celou obec a v sešitu úřednice je plno záznamů. „Máme devět záznamů, z toho tři opakované. Tito tři budou písemně vyzváni k tomu, že by se nad sebou měli zamyslet,“ ukazuje úřednice na popsané listy papíru.

„Právní opora pro naše jednání neexistuje,“ přiznává starosta. „To, co děláme, považujeme za upozornění vážnějšího charakteru.“

Obce nemají prakticky žádnou metodu na ty, kteří z komínů svých domků vypouštějí oblaka dusivého jedovatého kouře. V Dětmarovicích proto zkoušejí svou metodu. Používají to, co na lidi funguje odedávna – stud.


Zvětšit mapu: v Dětmarovicích na Karvinsku fungují takzvané kotlíkové hlídky

autor: ada
Spustit audio