Kdo zkusil utéct, toho zastřelili

2500 kilometrů čtverečních někdejší NDR bylo sovětskou vojenskou zónou. Jen pro představu – odpovídá to ploše spolkové země Sársko. Území bylo obehnáno ploty a dráty. Naprostá většina sovětských vojáků žila ve svých kasárnách jako vězni. Pro místní obyvatele zůstali až na výjimky cizinci.

Zakázanou zónou bylo také rozlehlé území mezi Dannenwalde a Fürstenbergem, asi 60 kilometrů od Berlína. Sovětská posádka tu žila schovaná uprostřed braniborských lesů. Jedním z mála, kdo se čas od času dostal za bránu, byl učitel ruštiny Erhardt Dürr.

„Například na MDŽ jsem byl uvnitř třeba i čtyřikrát, chodil jsem tam překládat při různých oslavách. Také jsem tlumočil, když důstojníci navštěvovali závody, školy a podobně. Žádné prohlášení o tom, že nic z těchto rozhovorů neprozradím, jsem mít nemusel. Ani bych to nepotřeboval, mluvili jen o tom, o čem měli od vrchního sovětského velení povolení mluvit. O vojenské technice, o zbraních, které tu měli v objektu uskladněny, nikdy nepadlo ani slovo,“ vzpomíná pan Dürr. Jednou jej i s manželkou pozval jeden z ruských důstojníku na oslavu Nového roku. Od té doby ho už nikdy neviděl.

„Ke kontaktům mezi Sověty a Němci docházelo jen při oficiálních příležitostech. Vše bylo pod přísnou kontrolou strany. Pokud někdo ze Sovětů překročil tu hranici, byl tvrdě potrestán, odvolán. Přátelské vazby tu vůbec neexistovaly,“ potvrzuje slova občasného překladatele dokumentarista Michael Erler, který natočil o pobytu sovětských vojáků v NDR několik filmů.

Německo, Dannenwalde, vjezd do vojenského prostoru

„Tady bydleli důstojníci,“ ukazuje dvoupatrové domky pan Dürr. Dnes jsou vybydlené, jako naprostá většina objektů obsazených Sovětskou armádou. Vypadají však, že život v nich mohl být příjemný. Podle pana Dürra si rodiny důstojníků žily relativně dobře: „Mohly za brány kasáren, chodily nakupovat, užívaly si lepší život, než jaký by měly v Sovětském svazu. Ale řadoví vojáci nesměli kasárny vůbec opustit. To byl děsný život. Tři a později dva roky téměř jako ve vězení."

„Jednou jsem potřeboval pomoc při pořádání ruské jazykové olympiády, a tak jsem se objevil u ruského velitele. Okolo něj seděli vojáci, kteří byli čerstvě povolaní. ‚Podívejte, tady žijí celkem normální lidé,‘“ vzpomíná pan Dürr, podle kterého se vojáci prakticky dostali ven, jen když se pořádala nějaká přehlídka nebo oslava.

Německo, Dannenwalde, pozůstatky po sovětské základně

Představa, že by někdo z Rusů chtěl využít pobytu v Německu k útěku na Západ nebo že by se rozhodl žít v NDR, byla nemyslitelná: „Museli všichni nazpátek. Dokud existoval východní blok, museli zpět. Existuje několik případů, kdy se o útěk pokusili, ale to vždy skončilo tragicky, zastřelením,“ upozorňuje Michael Erler. Jak dodává, mnozí vojáci se později vrátili zpět i s rodinami, ale do roku 1992, kdy Sovětský svaz stahoval své jednotky z německého území, nepřicházelo něco podobného v úvahu.


Zobrazit bývalou základnu Sovětské armády 60 km severně od Berlína na větší mapě

autor: kls
Spustit audio