Kolony před Taurským tunelem skončily. Otevřel se druhý tubus
Zácpy na silnicích patřily celé desítky let ke stinným stránkám cesty na dovolenou k Jadranu. Těžko průchodným trychtýřem, kde se tisíce Evropanů v autech na dlouho zadrhly, býval tradičně Taurský tunel na rakouské dálnici A10. Po včerejšku by se situace měla změnit. Taurský tunel otevřel druhý tubus a celá dálnice od Salcburku na jih má čtyři proudy. Z dopravního hlediska je to novinka evropského významu.
První řidiči, kteří včera projeli novým tunelovým tubusem, si na cestu vesele zatroubili. Není divu – tunel měří na alpské poměry jen skromných 6 kilometrů, je však klíčovou spojnicí pod horami, která se těžko objíždí. Druhý tubus znamená rychlejší jízdu a menší obavy ze srážky s autem v protisměru.
Taurská dálnice s Taurským tunelem se v dopravním zpravodajství rakouských i německých rádií objevují o prázdninách prakticky neustále. Pro německé turisty mířící na Jadran bývalo minulých 30 let tradicí, že dojeli pod Taurský tunel a tam si pár hodin postáli v koloně. Když se protlačili úzkým hrdlem tunelu, mohli konečně pokračovat k moři.
Od letoška by to mělo být mnohem lepší, čemuž věří hejtmanka rakouské spolkové země Salcbursko Gabi Burgstallerová. „Salcbursko má velmi dobrou image v zahraničí díky své kulturní nabídce a zimním sportům. Jsme rádi, když se o nás nemluví jen v souvislosti s obrovskými dopravními problémy. Tunel je, co se týká bezpečnosti, příkladem pro celou Evropu. Zácpy se tu sice občas vytvořit můžou, ale budou už jenom malé,“ domnívá se.
Samotné slavnostní otevření tunelu mělo parametry státní návštěvy významného politika. Kapela vyhrávala místní lidovky i rakouskou hymnu a na pódiu se střídali politici. Bylo vidět, že Rakušanům na Taurském tunelu záleží.
Stejně jako před 36 lety, kdy se otevíral první tubus, i včera požehnal novému tunelu kněz. Mělo to v sobě cosi magického. Ve ztichlém tunelu stálo pár desítek lidí a farářův hlas se tubusem rozléhal jako obrovskou katedrálou.
Televizní dokument ze 70. let ukazuje zlatou éru Taurské dálnice. Auta šplhají po nové vozovce k horskému průsmyku, na záběrech jsou často vidět mercedesy. Smělá dálnice zdolává alpské svahy a celý film má jasné poselství – Rakušanům se povedl hospodářský zázrak, z chudé zemědělské země se stal ráj motoristů s úžasnými autostrádami.
Jak vzpomíná starosta nedaleké vesnice Zederhaus Alfred Pfeifenberger, podobně se na novou dálnici a Taurský tunel v roce 1975 dívali i místní obyvatelé. „Sedlákům tenkrát říkali, že musí stavět penzióny a byty k pronájmu, protože dálnice přitáhne davy turistů. To se však nestalo, turisté z dálnice nesjeli a region z ní nic neměl,“ vysvětluje.
„Tenkrát se se sedláky nikdo nebavil. Pozemky na stavbu dálnice museli prodat pod cenou a nikdo jim nic nevysvětlil. Proto řada lidí kvůli dálnici a tunelu zahořkla. Při stavbě rozšíření tunelu byla komunikace s místními mnohem lepší,“ dodává Alfred Pfeifenberger.
Odmítavý postoj místních obyvatel změnila tragická událost v roce 1999. Po nehodě kamiónu v tunelu došlo k požáru, při kterém zemřelo 12 lidí a více než 40 se zranilo. Pak už bylo jasné i politikům, že je potřeba rychle postavit druhý tubus tunelu, hlavně kvůli bezpečnosti.
Nový tunel prověří naplno hned nadcházející týdny, kdy začínají prázdniny v části Rakouska i v některých německých spolkových zemích a přes Taurskou dálnici se zase jednou povalí lavina aut po střechu naložených slunečníky, příručními chladničkami a nafukovacími matracemi. Tentokrát a už ani nikdy příště by však neměl vzniknout dopravní chaos.
