Kůň Převalského vyšel z módy
Pražská zoo spojovala své působení od samého počátku se záchranou koně Převalského, kterému hrozilo vyhynutí. Nejenže dokázala toto divoké zvíře zachránit, ale byla také pověřena vedením jeho mezinárodní plemenné knihy. A protože pražská zoo slaví tento rok 80. výročí svého vzniku, měli bychom připomenout, co slavné éře trojského koně předcházelo.
Kůň Převalského se dostal do tehdejšího Československa zásluhou Františka Bílka z Ústavu plemenné biologie. Profesor Bílek koupil trojici těchto vzácných zvířat v roce 1921 v Německu a ustájil je v Netlukách poblíž Prahy. O jedenáct let později pak koně přemístil do pražské zoo, která měla za sebou roční provoz.
„První hříbě se v pražské zoo narodilo 21. března 1933. Byla to klisna Heluš, která se dožila hodně vysokého věku. Uhynula až v roce 1962. Byla matkou mnoha hříbat a tím vlastně začala historie nové pražské linie chovu,“ vypráví Evžen Kůs z pražské zoologické zahrady a potvrzuje, že nebýt Františka Bílka, kůň Převalského by vyhynul.
„Byla to výjimečná osobnost – genetik, který vedl Ústav plemenné biologie, ale zároveň vystudoval ještě lékařství a měl vlastní gynekologickou praxi,“ popisuje pracovník Zoo Praha dvojí profesní život člověka, který správně rozpoznal, že kůň Převalského je opravdovou vzácností.
Stojíme ve stáji koně Převalského, protože venku fouká siný vítr. Evžen Kůs drží v ruce mezinárodní plemennou knihu, jejímž vedením byla pražská zoo pověřena před více než 50 lety. „Dnes je v ní na 5600 koní, je to tedy už skutečně objemná kniha,“ přibližuje můj průvodce a dodává, že zajímavé je třeba číst si jména koní.
Závisela vždy na tom, ve které zemi byly koně chováni. V Československu to byli třeba Ali, Minka nebo Horymír. V Rusku zase koně se jmény Viťaz, Paběda, Vipad… Občas docházelo i k legračním situacím. Třeba když britské chovatele napadlo pojmenovávat koně po sovětských představitelích a v jejich stájích tak žil hřebec Marx, Tichonov a dokonce i Brežněv.
Přestože před desítkami let koně Převalského v divoké přírodě vyhynuli, dnes mají zoologové problém úplně opačný – nevědí, co s hříbaty. „Týká se to především zoologických zahrad, protože doby, kdy šlo o vzácnost a koně se příliš nemnožili, jsou už dávno pryč. Dnes chov nečiní žádné problémy,“ říká Evžen Kůs s tím, že komplikace jsou především s mladými hřebečky.
„Ve stádě může být jediný vůdčí hřebec a vzniká tak problém, co s těmi ostatními. Další zahrady je nechtějí. Kůň Převalského vyšel z módy a zoo si místo něj pořizují somálské osly a jiné takzvané vzácnější druhy,“ říká s povzdechem Evžen Kůs, podle kterého by bylo nejlepší všechny přebytečné koně vrátit do volné přírody. „Bohužel na to však tento svět ještě nenašel peníze,“ uzavírá s lítostí zoolog.
V příštím dílu cyklu o pražské zoo se podíváme, jak se divocí koně Převalského trénují, a nahlédneme do jejich přirozeného života.
