Lyžařské instruktorky ze šumavského Zadova
Co je jednodušší? Naučit lyžovat nezkušeného čtyřicátníka nebo malé dítě? Podle lyžařských instruktorů mají podstatně větší šanci mrňata. Jsou tvárná a hlavně se nestydí. Ovšem rodiče to svým ratolestem nesmějí znechutit tím, že je do lyžování nutí. To se pak děti ukázkově vrhnou na zem a kopají kolem sebe jako koníci. Proto je občas lepší přenechat výuku odborníkům. Na horách je lyžařských škol jak naseto a já vás teď do jedné vezmu, třeba do Zadova na hranici Národního parku Šumava.
Někteří učitelé lyžování vodí děti jako loutky. Připnou si je k opasku, a tak dokážou třeba tříletého lyžníka zabrzdit a někdy i řídit. Instruktorka Tereza však děti jenom drží, dokud si nezvyknou a nezačnou toužit po svobodném pohybu samy. „Takhle jezdím už od rána, měla jsem dva klienty po dvou hodinách,“ říká.
Tříletý klient vytočí poslední oblouček a pak už se jen trefit do máminy náruče. Po západu slunce má padla i Tereza.
Baculatí sněhuláci umějí ve sněhu sotva chodit, ale na lyžích se jim líbí. A kdy se na ně mají poprvé postavit? Spolumajitelka lyžařské školy Šárka Sásková má jasno: „Ve třech letech je to opravdový začátek. Děti si musejí zvyknout na těžší boty, na sníh, který víc klouže. Musejí zvládnout první pocit tak, aby z toho měly pozitivní zážitek. To je podle mě ve třech letech to nejdůležitější.“
Teprve potom začíná škola lyžování se vším všudy, a když se dílo podaří, je na konci malý nadšenec v plenkách, který po probuzení o ničem jiném nemluví. A to je ten rozhodný okamžik, kdy už se musejí naučit lyžovat i maminky, které se do té doby nudily v bufetu na svahu.
I s takovými si umí Šárka Sásková poradit. „V naší lyžařské škole určitě,“ směje se majitelka, která využívá ideálního prostředí Šumavy, tak, jako desítky majitelů dalších lyžařských škol.
Zobrazit lyžařský areál Zadov na větší mapě
