Ostatky objevené u Dobronína dostávají jména

Franz Schimek znal pravdu o otci od svých 13 let, dnes si může být naprosto jistýFoto: Pavel Polák

Více než 60 let hledal svého otce. Psal Mezinárodnímu červenému kříži, obracel se na československé úřady. Nikdo nic nevěděl. On však tušil, že jeho otec zemřel v květnových poválečných týdnech. A také tušil, kde je zakopaný. Před několika dny dostal Franz Schimek vyrozumění od české policie, v němž stálo, že kosti objevené na louce Budínka u Dobronína patří jeho otci.

Malé bavorské město nedaleko Norimberka. Ve dveřích nejvyššího patra jednoho z řadových domů stojí téměř 80letý Franz Schimek. Plynule střídá němčinu s češtinou. Narodil se v Polné, kde žili převážně Češi, češtinu tedy odposlouchal, ale ve škole ji neměl. 

V obývacím pokoji Franze Schimka jsou na stěnách obrázky z rodného kraje. Na stole šanon s dokumenty, výsledek jeho dosavadního pátrání. Mezi nimi i fotografie jeho otce. 

Do NSDAP prý vstoupil kvůli zaměstnání 

Johann Schimek, tak se jeho otec jmenoval, byl za první republiky bez práce, přivydělával si jako dělník v Rakousku. A když pak přišel v roce 1939 Adolf Hitler, zaměstnání stále neměl. „Aby dostal práci, vstoupil do strany. Do NSDAP,“ říká Franz Schimek s tím, že jeho otec se nakonec stal strážníkem v Ostravě. Rodina však zůstala na Jihlavsku. 

Hrob u Dobronína byl odkryt v srpnu 2010Foto: Teresa Babková

„Vzpomínám si, jak můj otec dostal uniformu SA. Matka na něj byla naštvaná. Šest týdnů s ním nemluvila. To bylo poprvé a naposledy, co měl otec tuhle uniformu na sobě,“ pokračuje Schimek. 

Vyprávění Franze Schimka nezapadá do černobílého výkladu dějin. Jeho otec prý nechtěl, aby chodil do Hitlerjugend. Franz Schimek totiž před válkou chodil do českého Sokola. 

Ke konci války utekl Johann Schimek domů, ukryl se na několik týdnů u svého českého kolegy Jelínka. Po válce se vrátil k rodině do Dobronína, ale odtud ho odvedli revoluční gardisté. 

Pravdu mu řekl kamarád 

Dobronínský příběh je už dnes známý. Johann Schimek a dalších zhruba deset místních Němců byli internováni v hasičárně. „Nosil jsem mu po tři dny jídlo. Téměř jsem ho nepoznal. Byl zbitý a zkrvavený,“ vypráví Franz Schimek. Čtvrtého dne však v hasičárně nikoho nenašel. Dozorce mu prý řekl: „Táta už tady není. Koukej mazat, běž domů.“ 

Kříž u louky Budínka na památku obětíFoto: Naďa Reviláková

Od svého českého kamaráda se pak dozvěděl následující: „Řeknu ti, kde je tvůj táta. Tady leží, tady zabili asi deset lidí.“ 

Tehdy 13letý Franz Schimek byl odsunut s matkou a mladším bratrem na jaře roku 1946. Po svém otci pátrat nepřestal. Když už nad hledáním zlomil hůl, dobronínský případ se otevřel. V roce 2010 ho navštívil kapitán jihlavské kriminálky Michal Laška a s odstupem více než 65 let se zajímal o události na Budínce. 

„Řekl jsem, že vím, že tam můj otec leží. Musí tam být. Český kamarád mi ukázal, kde táta leží,“ vzpomíná Franz Schimek. Při odchodu Michalu Laškovi řekl: „Prosím, najděte mého tátu. On tam leží.“ 

Dnes si může být Franz Schimek s definitivní platností jistý. „Zloba? Na koho? Ti, kdo to udělali, už nežijí a ostatní za to nemůžou. Chci, aby byly ostatky pohřbeny. A aby konečně zavládl klid,“ dodává. 

Zvětšit mapu polohy louky Budínka