Po Národním parku Podyjí se prohání mladý bača se svým stádem

15. listopad 2010

Žije v maringotce a pase ovce. Od rána do večera. Ideální život pro absolventa univerzity. Michael vyhání stádo od jara do podzimu v Národním parku Podyjí a jeho ovce spásají trávu z vřesoviště. Je to tradiční způsob, jak udržet kulturní krajinu a tradičním způsobem vysoký mládenec s dlouhou holí také pase.

„Tohle je nížinná pastva. Proti horám velký rozdíl, dělá se to tady staletí,“ říká Michael. Ovčácký pes obíhá stádo poněkud zmateně a stovka ovcí se stejně zmateně motá v nízkém tvrdém porostu. Fičí studený vítr, hůl drží Michael v rukavicích a kolem hlavy a krku má omotanou šálu jak beduín.

Srovnat si myšlenky

„Práce to není fyzicky náročná, ale je těžké se srovnat s vlastními myšlenkami,“ svěřuje se bača. Pomalu míří na čaj do maringotky, kde čeká Ivana. „Starám se o pastevce, vařím mu čaj a někdy hlídám stádo nebo chodím kontrolovat ohrady,“ směje se mladá žena v pestrých šatech.

Michael si na pastvě rovná myšlenky už pátým rokem, a když si je dorovná a odveze dobytek do ovčína, je na krku zima, a tak obvykle mizí do teplých nebo alespoň teplejších krajin. Někdy i s Ivanou. Po dvojici pastevců zůstává dobře udržovaná kulturní krajina přesně podle zadání Národního parku Podyjí.

Logo
autor: lsm
Spustit audio

Související