Poslední Kelt se chystá na zimní slunovrat
Za pár dnů přijde slunovrat, a tak není od věci se podívat, co dělají Keltové, kteří tento svátek považovali za nejdůležitější v roce. Proto míříme za „posledním Keltem v Podyjí“, za řezbářem Tomášem Motkou, který svou inspiraci hledá v přírodě národního parku – ovšem v dobách, kdy lidé o nějakém Národním parku neměli ani ponětí. Motkovo oppidum jsem našel kousek od zámku ve Vranově nad Dyjí.
Rozpracovaná socha z mohutného kmene lípy bude zdobit jeden ze vstupů do národního parku možná už příští rok. Ovšem mnohem víc soch s keltskou tematikou na své místo teprve čeká. Teď bohové stojí v dílně hned vedle rozpálených kamen. „Vyměnil jsem si profesi za hobby. Takže je to úžasné a záviděníhodné,“ usmívá se řezbář.
Tomáš Motka je původním povoláním historik. Po revoluci dělal ve Vranově nad Dyjí starostu a tehdy také prosazoval vznik národního parku. Jeho vášní jsou však Keltové. „Když jdete podél řeky a dobře se díváte, uvidíte stopu hlavní obchodní cesty,“ říká.
Jako historik Tomáš Motka pátrá nad údolím Dyje po keltských pozůstatcích a z krabice vytahuje kamenné sekyry a jiné keltské artefakty, které na svých toulkách objevil. „Žádný pořádný výzkum tu nebyl. Když někdo něco podobného našel, tak si to vzal nebo zazdil jako hromový klín do stodoly. Je to tu proto spíš panenské,“ doplňuje.
Šéf správy národního parku Tomáš Rotrekl říká o Tomáši Motkovi, že se ukryl před okolním zlověstným slovanským světem a věnuje se svým plastikám a kočkám. Ostrovní hájemství své dílny pojmenoval Keltskem nebo pevností Fort Monty, takže takové Motkovo oppidium.
Zobrazit Vranov nad Dyjí, ve kterém žije Tomáš Motka, na větší mapě
