První gorila přijela do Prahy omylem
Gorily patří mezi ohrožená zvířata, a proto se jim odborníci v pražské zoologické zahradě věnují s náležitou péčí. Začátky zakládání gorilí rodinky přitom nebyly vůbec jednoduché. I když legrace si s lidoopy chovatelé pražské zoo užili vrchovatě.
V minulém dílu seriálu jsme se dozvěděli, jak se Zoo Praha snaží pomáhat gorilám v Africe.
Ačkoliv pražská zoo ochraňuje gorily už řadu let, první lidoop dorazil do Troje až 30 let po jejím otevření. Gorilí mládě se do Prahy dostalo zcela nečekaně s opicemi z Afriky.
„V jedné z posledních bedniček najednou uviděli něco černobílého, prťavého krčit se v koutku. Říkali si, že to bude asi gueréza. Sice jsme si ji neobjednali, ale asi nám ji přibalili, mysleli si. V Praze pak bedničku otevřeli a zůstali překvapeně stát, protože tam nebyla gueréza, ale maličká gorilka, která měla na sobě malou plátěnou košilku,“ vypráví Romana Anděrová.
Roční sameček gorily dostal jméno Titan a svému jménu skutečně dostál. Vyrostl z něj obrovský samec. Předcházela tomu ovšem neúnavná péče chovatelů. Titan totiž nechtěl být sám. Zahrada proto pro něj sehnala samičku Nigru.
„Nigra byla veliký dobrák a ze všeho nejvíc milovala dvě věci – jídlo a pastelky, se kterými kreslila. Některé její kresby máme stále, podařilo se nám je zachránit i před povodní. Odmítala se pastelek vzdát. Měla je dokonce radši než jídlo, a tak si je někdy nacpala do pusy, aby je nemusela vydat,“ vzpomíná na gorilí samičku Romana Anděrová.
A tak se mohla pražská zoo pyšnit prvním párem goril. První mládě však přišlo na svět až v roce 2004, kdy se Richardovi a Kijivu narodila Moja. „Gorilí rodiny žijí ve skupinách, v nichž má dominantní roli dospělý samec. Ten především tlumí ve skupině agresivitu. S ním je ve skupině ještě několik samic s mláďaty,“ popisuje rodinný život goril kurátor Pavel Brandl.
Klíčovou roli hrají ve skupině goril tetičky, tedy samice, které teprve budou mít mladé, anebo je nikdy neměly. „Často jsou mezi sebou příbuzné, navzájem si pomáhají při péči o mláďata nebo při jejich obraně a vytvářejí velmi silnou společenskou jednotku,“ doplňuje Romana Anděrová s tím, že podobná tetičkovská funkce se objevuje u řady savců a dokonce i u některých ptáků.
Přestože jsou gorily vcelku mírumilovná zvířata, při převzetí skupiny cizím samcem mohou být ohrožena mláďata toho předchozího. I přes jasnou krutost takového počínání jde podle Pavla Brandla o přirozený proces, který se nevyhýbá ani dalším druhům zvířat.
„Nově příchozí samec se snaží získat samice a jejich reprodukci pro sebe, a tím pádem mu mláďata jeho předchůdce překáží. Tento jev je v přírodě poměrně rozšířený u řady primátů, šelem, kopytníků… Zkrátka po převzetí harému nebo skupiny jde o naprosto přirozenou věc,“ říká kurátor.
A tento jev podle něj dokonce nebývá výjimkou ani u lidí. „Sociologické studie z New Yorku uvádějí, že nejrizikovější je být malým synem nového otce. Tehdy má syn největší šanci přijít k nějakému fatálnímu úrazu,“ doplňuje Pavel Brandl na závěr.
Ať chceme, nebo nechceme, jsme zkrátka součástí přírody. I proto bychom o ní měli vědět co nejvíce. V příštím dílu našeho seriálu o pražské zoo si řekneme mnohé o umělých odchovech, které život zvířatům často spíše komplikují.
