S handicapovaným synem musela na úřad. Kvůli sKartě, kterou nebude používat
Cesta na úřad pro sKartu může trvat i celé dopoledne. Zvlášť, když si pro ni jede zdravotně postižený člověk, který pobírá invalidní důchod a příspěvky na péči. V takovém případě potřebuje pomoc celé rodiny. Některé úřady práce v menších obcích sociální karty nevydávají a lidé se musejí vypravit do větších měst.
Je krátce před půl osmou ráno. Stojíme v Horních Počernicích, kam na zastávku právě přijíždí nízkopodlažní autobus. Renata Hromasová do něj stěží tlačí invalidní vozík se svým synem Filipem. Kolečka na plošinu nedosáhnou, protože vozidlo zastavilo daleko od chodníku. Řidič útlé ženě nepomůže ani nevysune plošinu.
„Jsme 30 centimetrů od chodníku,“ povzdychne si. „Stalo se mi asi dvakrát, že by řidič na znamení vystoupil a šel mi plošinu vyklopit. Jinak většinou dělají, že nic,“ popisuje.
S vozíkem nakonec pomůže druhý syn Jakub, který musí s matkou a bratrem absolvovat ranní cestu do Prahy. Autobus dojede na stanici metra za deset minut. Ani tady řidič plošinu nevysune, přitom vozík i s chlapcem váží 60 kilo. Nástup do metra je už bez problémů.
Karty si prý můžou lidé vyzvednout i na místních úřadech
Na stanici metra Vysočanská tlačí Renata Hromasová vozík k výtahu. „Když někam jedeme, musíme plánovat,“ připouští. „Míváme problémy hlavně cestou do centra, protože bezbariérové jsou jen stanice Florenc a pak až Smíchovské nádraží,“ vysvětluje.
„Ptala jsem se na úřadě, jestli sKartu můžu vyzvednout sama, nebo případně někde jinde, ale nebyli si jistí,“ nastiňuje Renata Hromasová důvod své cesty. Podle vyjádření Úřadu práce České republiky však lidé můžou karty dostat i na místním úřadě. Stačí požádat o její přeposlání. Podle mluvčího Úřadu práce ČR Jiřího Reichla tak mohlo dojít k pochybení.
K vysočanskému úřadu práce trvala cesta 40 minut. Když v budově Renata Hromasová tlačí vozík úzkými chodbami, lidé musejí vstávat ze židlí, aby projela. Před úřadovnou je už plno lidí a paní Hromasová se zapisuje do pořadníku jako dvanáctá. Vyřízení jednoho klienta trvá zhruba čtvrt hodiny. Dnes jsou tu Hromasovi kvůli sKartě už podruhé.
„Filip patří do skupiny ZPP,“ podotýká Renata Hromasová. Kartu tedy bude používat jen jako průkazku. „Máme všechny údaje i v parkovací kartě, a tak sKartu nebudeme potřebovat ani při parkování,“ dodává.
Kartu nebudeme používat, tvrdí
Když se dostane postižený Filip na řadu, matka mu musí pomoci v jednání s úřednicí. Chlapec špatně mluví, nemůže pohybovat rukama ani nohama. Neudrží pero, matka mu přidržuje u podpisu ruku. I plochou sKartu stěží udrží v ruce. Kolem 10. hodiny je hotovo a paní Hromasová se vrací domů.
„Hodina a půl na úřadě. Pracovnice byly sympatické a ochotné, takže se to dá,“ tvrdí Renata Hromasová optimisticky. „Převzali jsme kartu, kterou víceméně ani nebudeme používat, protože si peníze necháváme přeposílat na své účty,“ zdůrazňuje.
Podobně si na vlastní účet nechávají přeposílat peníze i další příjemci příspěvků na péči a rodičovské, protože sKartu nebudou využívat. Monopol na sKarty drží Česká spořitelna, která nemá pobočky všude. Za jejich bankomaty musejí například lidé z pohraničí cestovat desítky kilometrů. Úřad práce slibuje, že individuální případy bude řešit.
