Skifařce Knapkové trenér k přípravě zatím nezpívá

Rotopedy, činky různého kalibru, přístroje, nad kterými by netrénovaný návštěvník stanul se zvědavostí i s patřičným respektem – takové a ještě daleko bohatší je vybavení zdejší posilovny. Samozřejmě v ní nemohou chybět ani veslařské trenažéry.

„Začíná zimní sezóna, což znamená, že budeme hodně času trávit v posilovně,“ konstatuje prozaicky úřadující mistryně světa a Evropy v kategorii skifařek Mirka Knapková.

„Trenažér sám o sobě není žádná zábava, ale je potřeba získat silovou vytrvalost. Člověk u něj sedí a kouká do monitoru na čísílka, jak to utíká. A někdy to neutíká. Výhoda je v tom, že člověk sedí v teple a může si třeba pustit hudbu. Ale veslování je veslování, na lodi je to něco jiného – technika je jiná, člověk je v přírodě. Na jaře se na vodu strašně těšíme,“ přibližuje skifařka.

V posilovně nefouká a nejsou vlny

Takový skifař nemívá zrovna jednoduché živobytí. Na lodi je v každé situaci jako sólista, který se o svoji radost nebo o zklamání po prohraném závodě nemá s kým rozdělit. Alespoň že kamarádky nebo soupeřky bývají při tréninku nebo v cíli na dohled.

To ovšem při dlouhodobém zimním spolužití s veslařským trenažérem jaksi nepadá v úvahu. „Mám raději, když jsou kolem mě další veslaři, lépe to utíká. Trenažér spíš beru jako přípravu na sezónu, získávání fyzičky a síly,“ vypočítává sportovkyně.

Abychom nebyli tak úplně nespravedliví: v posilovně neprší, nefouká a nejsou vlny. To v praxi znamená, že trenažér umí spolehlivěji než veslování na lodi oznámkovat aktuální formu.

„Výkon je lehce změřitelný a trenérovi se podle něj lépe píše trénink, protože máme jasně daná čísla, která musíme plnit. V tomto ohledu je veslování na trenažéru pro kouče lepší než na vodě,“ vysvětluje skifařka.

U trenažéru skifařka špatné svědomí nemá

Se sympatiemi závodníků k trenažérům už to ovšem tak jednoznačné není. „Někdy je trenažér fajn, obzvlášť když člověk vidí, že se zlepšuje. Jindy je to naopak – to když vidí, že čísla nejsou taková, jaká by si přál,“ přiznává Mirka Knapková.

Špatné svědomí ve chvíli, kdy se její trenér Tomáš Kacovský přibližuje k trenažéru a chystá se okomentovat právě absolvovanou tréninkovou dávku, prý však nemívá.

„S Tomášem spolupracujeme už spoustu let. Ví, že se snažím dělat maximum. Takže když čísla nejsou dobrá, není to z důvodu, že bych se flákala. V takovém případě jde spíš o únavu nebo vyčerpání,“ soudí skifařka.

Kdyby se snad Mirka Knapková přece jen zkusila flákat, může trenér pohrozit třeba tím, že namísto reprodukované hudby zazní v posilovně lidové písně v jeho sólovém provedení. Při cestě autobusem ze světového šampionátu ve Slovinsku už to prý v rámci oslav čerstvě získaného zlata vyzkoušel.

„Ne, to ne!“ odmítá trenér představu, že by Mirce Knapkové k jejímu tréninku osobně zazpíval. „Byl to spíš řev než zpěv. Holky bych něčím takovým netrestal.“

Ale málo platné – špetka autority určitě není na škodu. „Když mě budou zlobit, tak to zkusím,“ usmívá se.

Změna tréninkového plánu

Až se bude skifařka Knapková chystat v posilovně na olympijskou sezónu, může se rozptylovat i pomyšlením na další, poněkud záživnější kapitoly zimní přípravy. „Plavání, běh, lyžování…“ vypočítává.

Protože trenér Kacovský spolupracuje s Mirkou Knapkovou už deset let a každý rok prý mění tréninkový plán o nějakých 10 %, teď už vypadá příprava na sezónu úplně jinak než kdysi.

„Každý rok se snažíme něco přidávat, takže za těch deset let jsme celý plán vyměnili. Léta se nám stávalo, že soupeřky jsme poráželi, ale v jinou dobu, než bylo třeba. V tom jsme hodně pokročili. Doufejme, že se nám to podaří zopakovat,“ plánuje trenér Kacovský.

Zatím nevypadá na to, že by se v posilovně chystal pro výstrahu zpívat.

Zvětšit mapu: z loděnice VK Slavia Praha se skifařka Knapková na zimu přesunula do posilovny