Sovětské sídliště v Berlíně byla pro Němce zakázaná zóna

Slova přátelství a družby skloňovali soudruzi v dobách socialismu v každém pádě. Realita byla jiná. Na území NDR žilo ještě před dvaceti lety přes 320 tisíc sovětských vojáků a 200 tisíc jejich rodinných příslušníků. Ke kontaktu, natož přátelskému, s Němci až na výjimky nedocházelo. Život Sovětů se odehrával za zdí. Takovým místem byla i berlínská čtvrť Karlshorst.

Opuštěné vybydlené budovy, posprejované zdi, zpustlá nádvoří plné odpadků. Poslední ruští vojáci odsud odešli v roce 1992. „Zůstalo to prázdné. Vandalismus tu byl na denním pořádku, takže je to špinavé, postříkané, zdevastované,“ říká pan Winkler z Německo-ruského muzea v Karlshorstu a ukazuje mi celou plochu, kterou sovětské jednotky obsadily.

Teprve nedávno se našel investor, který poničené budovy přestavuje na nové byty. „ Jsme rádi, že konečně získáme sousedy, protože mladí tu dělali večírky, pálili židle. Rusové to nezanechali v tak děsivém stavu, jak to dnes vypadá,“ líčí mi historička muzea Blendová.

Naproti kasárnám stojí velmi pěkné vilky. Jaké bylo žít v těsném sousedství ruských vojáků? „Jak to tu bylo, vám nemohu říct. Rusové oblast obsadili a my jsme ji museli opustit. Zpátky jsme svůj majetek dostali v restituci až po jejich odchodu,“ vysvětluje pan Winkler. „Byla to zakázaná zóna, kam člověk mohl jen na zvláštní propustku,“ doplnila historička Blendová.

Plán rekonstrukce někdejších sovětských kasáren v berlínské čtvrti Karlshorst

„Existovala společnost sovětsko-německého přátelství, ale to bylo jen na papíře,“ vrací se do minulosti dokumentarista Erler, který natočil o pobytu sovětských jednotek celou řadu filmů.

Ke kontaktům docházelo jen na oficiální úrovni. Podle historika Jochena Laufra něco jako osobní přátelství neexistovalo. Vojáci žili jen v kasárnách, striktně odděleni od německého obyvatelstva. „Lidé viděli, jak se přesouvají kolony, ale to bylo vše. Na území NDR byla třikrát větší cizí armáda než byla ta východoněmecká. Ovšem to bylo téma, o kterém se nemluvilo,“ doplňuje historik.

„Normální vojáci dostávali velmi skromný žold, za který si nemohli nic koupit. Takže i tady z Karlshorstu je známo, že se směňoval benzín, pohonné látky. O tom se vědělo a o tom místní dodnes rádi vyprávějí,“ přibližuje historička Blendová. Poptávka byla po potravinách a alkoholu, který byl v NDR v dostatečném množství a velmi levný.

„Vojáci byli taky rádi, když mohli třeba pomáhat během sklizně. Byla to šance, jak se dostat z kasáren, ale také o ně bylo lépe postaráno. Dostali například pořádně najíst,“ vypráví Jochen Laufer.

V budově nynějšího Muzea německo-ruského přátelství v berlínské čtvrti Karlshorst byla 8. května 1945 podepsána kapitulace Německa

Teprve po 1994 se ukázalo, jak se žilo za ostnatými dráty sovětských kasáren v Německu. Opuštěno zůstalo 276 míst. „Odchod sovětských vojsk byl dlouhý proces. Vždyť šlo o půl miliónu lidí, pro které bylo třeba mimo jiné zajistit bydlení v Rusku. Transport veškerého vojenského materiálu také nějakou dobu trval,“ dodává Jochen Laufer.

Náklady celé operace převzalo už sjednocené Německo. Muselo za to zaplatit 15 miliard německých marek. Na rekonstrukci stovek poničených objektů se často peníze nenašly dodnes.

<iframe width="610" height="350" frameborder="0" scrolling="no" marginheight="0" marginwidth="0" src="https://maps.google.cz/maps/ms?ie=UTF8&amp;hl=cs&amp;brcurrent=5,0,0&amp;msa=0&amp;msid=207731377246086964045.00049968422ea3a428544&amp;ll=52.48947,13.482971&amp;spn=0.292673,0.837708&amp;z=10&amp;output=embed"></iframe><br /><small>Zobrazit <a href="http://maps.google.cz/maps/ms?ie=UTF8&amp;hl=cs&amp;brcurrent=5,0,0&amp;msa=0&amp;msid=207731377246086964045.00049968422ea3a428544&amp;ll=52.48947,13.482971&amp;spn=0.292673,0.837708&amp;z=10&amp;source=embed" style="color:#0000FF;text-align:left">sovětské sídliště v berlínském Karlshorstu</a> na větší mapě</small>
autor: kls
Spustit audio