Vánoční kapr už vás omrzel? Zkuste hlemýždě!
Je už zima, ale hlemýždi se probouzejí. Blíží se Vánoce a plži z Česka nesmí chybět na francouzském štědrovečerním stole. Podívali jsme se Zblízka do jediné české továrny na hlemýždě zahradní. Stojí v Dolním Podluží u Varnsdorfu a ročně expeduje 400 tun měkkýšů.
Hlemýždě pro místní firmu sbírají lidé pro celé republice. Cena se pohybuje kolem třinácti až patnácti korun za kilogram živých hlemýžďů a živí se dostávají také sem. „Sedmdesát procent hlemýžďů zkonzumovaných ve Francii se pojídá především na Vánoce,“ říká ředitel továrny Ondřej Vyhnálek.
Prakticky je to tak: nejdřív zaměstnanci z hlemýždě vytáhnou maso, potom mu ustřihnou trávicí ústrojí – střívko, pak se hlemýžď propere ve speciálních strojích a teprve potom se to samé maso vrátí do nějaké úplně jiné ulity.
Ondřej Vyhnálek to potvrzuje: „Přesně tak. Po uvaření s recepturou se maso nechává naložené v láku do druhé dne. Možná se vám to zdá trochu komické, ale pro nás je to maso, a tak to taky masem nazýváme.“ Ondřej Vyhnálek žije z hlemýžďů přes dvacet let. V Česku nemá konkurenci. Byznys může zhatit jenom sucho na jaře, kdy se vlhkomilní plži nejvíce sbírají.
Do pusy bych něco takového nikdy nevzala!
Továrna je cítit česnekovým máslem, kterým ženy utěsňují ulity. Do vlastních kuchyní však slizké tvory nepustí, říká rázná padesátnice Dagmar Hladíková: „Protože vím, jak se to dělá, tak jsem to neochutnala. Já jsem spíš taková česká, mně něco říká kráva a prase. Od doby, co tady pracuji, jsem hlemýždě v ústech neměla. Ani ždibíček, přísahám, že ne. Nezkusila jsem to, raději to nechám Francouzům.“
Na francouzské gurmány asi Dagmar Hladíková nemyslí. Celý den bere levou rukou ulity s masíčkem a palcem pravé ruky obratně zamázne otvor máslem. Ženské sedí zachumlané ve svetrech a vestách, chlapi nosí bedny. Z mrazicího tunelu vychází pára a vypadává konečný produkt – zmražení hlemýždi. Kolik jich tak asi projde rukama zaměstnanců továrny? Jeden z nich se zamyslí: „Za těch deset let, nebo jak jsem tady dlouho, to už bude asi hromada.“
Při pochůzkách přírodou není snadné najít za každým kamenem hlemýždě. Nevysbírali je už drobní sběrači pro tuto firmu všechny? Ondřej Vyhnálek oponuje: „To by bylo proti naší logice. Máme zájem každý rok nasbírat určité množství hlemýžďů a vysbírat si je, to bychom byli sami proti sobě.“
Hlemýždi z českých hájů míří především do Francie. Ale někteří skončí na prostřených stolech třeba v USA nebo Japonsku. V Česku se prodávají výjimečně, i když zájemců prý přibývá. Jeden kilogram masíčka i s vápenatými ulitami stojí podle kvality od tří stovek do tisíce korun. Výhodou je, že maso je prý dietní a nemá kosti.
