Zákazníky mu přetáhl supermarket. Nové hledá na vesnicích

3. srpen 2012
Zblízka

Patříval ke koloritu našeho venkova – starý autobus zvaný erťák přestavěný na pojízdnou prodejnu zajížděl do obcí, v nichž nebyl obchod. I v dnešní době supermarketů můžeme v obcích potkat malou prodejnu na kolech. Většinou už nenabízí kompletní sortiment smíšeného zboží, ale třeba jen masné nebo pekařské výrobky. Pojďme se vydat na cestu s jedním pojízdným pekařstvím.

Je něco před jedenáctou hodinou a pojízdná prodejna dorazila do Němčic u Litomyšle. „Je dobře, že k nám jezdí. To měli zavést už dávno,“ pochvaluje si Ludmila Slavíková.

Ještě před ní si nakoupili lidé v sousedním Vlčkově. I tam stál u pokladny majitel pojízdné prodejny Jaroslav Říha. „Naplánovali jsme obce, kam jezdíme vždy v úterý a čtvrtek, a jiné, kde prodáváme ve středu a pátek,“ popisuje. „V úterý a čtvrtek zajíždíme do dvaceti obcí, ve středu a pátek zatím jen do osmi,“ dodává. K jízdním řádům má pekař Jaroslav Říha blízko. Původně byl totiž strojvedoucím.

Když odejde poslední zákazník, prodejna se zavře a jede k další vesnici. V sousední Zhoři nás už netrpělivě vyhlížejí. Božena Kovářová se těší na speciality, které prodejna přiveze. „Mají dobré pivní rohlíky,“ říká s úsměvem. Se sortimentem je podle svých slov spokojená. „Pro nás důchodce to stačí, ale třeba mladí by uvítali větší výběr,“ zamýšlí se.

S pojízdnou prodejnou hledá nové zákazníky

„Chceme, aby nám sami zákazníci řekli, o co by měli zájem,“ přeje si Jaroslav Říha. „Nabízíme většinou chleba, rohlíky, nějaké koláče,“ vyjmenovává.

Celkem obráží toto vozidlo 28 obcí dvakrát týdně

Jaroslav Říha má pekařství na náměstí v Litomyšli. Protože mu však zákazníky přetahuje supermarket, musí hledat nové jinde. A tak začal s pojízdnou prodejnou brázdit venkov. Zatím nevydělává ani neprodělává. Všechno ovšem musí uživit jen z tržeb.

Jiní podnikatelé, kteří v pojízdných prodejnách objížděli zastrčené vesnice, dostávali dotace od obcí. Horní Jelení dávalo jedné prodejně na kolečkách 10 tisíc korun ročně. I tak však firma po nějaké době zkrachovala. „Společnost nám přestala odpovídat na dopisy a e-maily, které jsme jí posílali,“ potvrzuje starosta Petr Tupec.

Speciální zboží táhne

Pojízdné prodejny začaly houfně krachovat po změně režimu v roce 1989. Venkované si pořídili auta a začali pracovat ve městech, kde také nakupují. Teď se však karta pomalu obrací. Tvrdá konkurence nutí prodejce hledat nové zákazníky. „Ve čtyři hodiny ráno začínáme s výrobou, abychom měli do deseti hodin napečeno,“ nastiňuje Jaroslav Říha.

Jaroslav Říha doufá, že nebude potřebovat dotace od obcí

Prorazit se dá také se speciálním zbožím. Už několik týdnů například brázdí krajinu pojízdná prodejna s výrobky, které mají značku Regionální potravina. To vše za pomoci ministerstva zemědělství.

O tom si sice obyčejný soukromník může nechat jenom zdát, ale Jaroslav Říha si nestěžuje. „Lidé se pomalu začínají učit, kdy a kam jezdím. Spoléhám se, že si to mezi sebou řeknou,“ přiznává. „Snad se mi obchod podaří rozjet, abych nepotřeboval žádnou dotaci. Musím najít dobré místo, kde zastavit,“ doufá.

S pojízdnými prodejnami to zkouší i větší firmy, které se tak snaží jít naproti svým zákazníkům.

autor: mkk
Spustit audio