Zubaři POSTudiu – vydělávat, nebo se dál učit?
Jako děti jsme je většinou nesnášeli a i jako dospělí se jich občas bojíme. Zubaři. Co vede dnešní studenty k tomu, že si vyberou stomatologii jako svoji budoucí profesi? A jak dlouhá je cesta od učebnice do pusy prvního pacienta?
Mladý absolvent oboru stomatologie Jakub potvrzuje pravidlo, že jablko nepadá daleko od stromu: „O studiu na lékařské fakultě jsem uvažoval vlastně už odmala, protože jsem vyrůstal v lékařském prostředí. Otec je chirurg a matka zdravotní sestřička. Takže pro mě to bylo celkem jasné, jakou cestou se vydám.“
Třicetiletý zubní lékař Honza si naopak ještě během studia vysoké školy nebyl jistý, zda si vybral správně: „Naši oba dva jsou sice zubaři, ale nejdřív jsem nastoupil na všeobecnou medicínu. Pak jsem obor během prvního půl roku měnil. Ale vlastně jsem ani nevěděl, co chci v životě dělat. A ani jsem nevěděl, jestli tu školu dodělám, nebo nedodělám. Teď jsem ale rád, že jsem zubař.“
Zhruba od poloviny studia už mladí zubaři chodí na praxi na stomatologické kliniky. Honza ale upozorňuje na to, že dnešní studenti zubního lékařství mají praxe zřejmě o něco méně, než tomu bylo za doby jeho studia před pěti lety: „My jsme praxe měli poměrně dost. V ročníku nás nejdřív bylo 45, ale když jsme se dostali k praxi na pacientech, tak už nás zbylo jen 18. To znamená, že každý měl svoje křeslo a makal. Dneska je nedostatek zubařů, takže školy chrlí i sto zubařů ročně – při stejném počtu učitelů a míst pro studentskou praxi. To znamená, že studenti dnes mají pětkrát méně praxe, než jsme měli my. A to je podle mě špatně.“
Když Honza končil školu, měl povinnost pracovat tři roky jako zubař pod tzv. školitelem, který by kontroloval jeho práci. Dneska už je to jinak. I úplně čerstvý absolvent si může hned po škole otevřít vlastní praxi bez školitele. „Já když jsem skončil školu, tak už byla pravidla taková, že bych si hned po škole mohl otevřít svoji praxi. To jsem ale neudělal, protože jsem nejdřív chtěl raději získat praktické zkušenosti pod něčím vedením,“ vysvětluje Jakub. Ne každý mladý absolvent zubního lékařství má ale prý tak zodpovědný přístup. Přeci jen v dnešní době si soukromý zubař může vydělat slušné peníze a vidina výdělku hned po škole může být leckdy silnější než touha po dalším zdokonalování svých schopností pod vedením někoho jiného.
„Dneska je spoustu mladých střelců, kteří hned po škole jdou a otevřou si svoji vlastní praxi. Je to jenom o svědomí každého absolventa. Rozhodně ne každý si je ochotný po škole připustit, že toho ví zatím hrozně málo a že by se měl ještě dál učit a získávat zkušenosti,“ dodává Honza.
On i jeho kolega Jakub se ale rozhodli jít tou méně snadnou cestou – po škole se oba rozhodli studovat ještě tříletý specializační obor ortodoncie a své vlastní praxi se oba chtějí věnovat až tehdy, až si budou svými schopnostmi víc než stoprocentně jistí. To ale bohužel není případ všech současných absolventů zubního lékařství.
POSLECHNĚTE SI: Rozhovor o mladých absolventech zubařiny s prezidentem České stomatologické komory Pavlem Chrzem
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
