Češi si za jídlo stále nechtějí připlatit. Chtějí hodně muziky za málo peněz

30. září 2014

Plný talíř za málo peněz. A suroviny? Na těch nezáleží! Tak podle Pavla Maurera vypadá typický Čech a jeho vztah k jídlu. „Tento přístup podporují i některé restaurace, které do nás jídlo cpou pod tlakem. Vidím-li někde menu o třech chodech za 65 korun, je mi jasné, že nebude obsahovat jedinou kvalitní surovinu!“ domnívá se známý gastronaut.

Svíčková, řízek, knedlo zelo vepřo, smažák a ovocné knedlíky. To jsou evergreeny české kuchyně, které dlouhodobě kralují všem žebříčkům a které nevytlačily ani sebevytříbenější speciality mezinárodní kuchyně.

Čtěte také

„A není se čemu divit,“ dodává ke statistikám Pavel Maurer. „Číňané mají také rádi rýži a nudle a Italové zase nedají dopustit na pizzu a špagety. Naše těla jsou zkrátka určitým způsobem chuťově nastavena. Vždy jde především o to, jak je jídlo připraveno.“

Ne všechny restaurace jsou dobré!

„Když si kupujete televizi nebo třeba lyže, zkoumáte katalogy, pročítáte recenze… A pak vstoupíte do restaurace, kde utratíte skoro stejné peníze, a přitom jejímu výběru nevěnujete žádný čas. Pak se však zároveň divíte, že to nevyšlo! Ne zkrátka všechny restaurace jsou dobré, stejně jako televize a lyže,“ upozorňuje znalec dobrého jídla a pití.

číšník

Co dělat v okamžiku, kdy vám obsluha přinese jídlo, které z různých důvodů není dobré? „Nebuďte podráždění,“ radí Pavel Maurer. „Vpustíte-li do komunikace emoce, na ničem se nedohodnete. Snažte se také přesně definovat, co přesně vám na jídle vadí: je moc kyselé? Nevoní vám ryba?“

Čtěte také

Podstatné samozřejmě je i to, že chcete-li reklamovat jídlo, měli byste tak učinit ještě předtím, než z něj sníte půlku. „Restauratér, které reklamované jídlo uzná, si udělá nejlepší reklamu, jakou může. Pokud se však restaurace s hostem dohaduje, vytvoří si obrovského nepřítele!“ uzavírá Pavel Maurer.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku nebo v našem audioarchivu.

autor: als
Spustit audio