Lyžařské maratony jsou výzvou, učím se něco nového, přiznává Lukáš Bauer

„V tuto chvíli si další olympiádu neumím dost dobře představit, samozřejmě vím, kde a kdy se bude konat,“ říká. S úsměvem také dodává, že doma už dvakrát rezolutně prohlásil, že stoprocentně končí, ale dvakrát to změnil.

Čtěte také

Jeho letošní sezonu poznamenaly zdravotní patálie, ty ho zároveň motivovaly k tomu, aby se rozhodl, že bude pokračovat. „Určitě jdu do nadcházející sezony, dál to nechávám otevřené,“ dodává.

Lyžařské maratony jsou závody od 50 kilometrů nahoru – nejdelší závod je běh na 90 kilometrů – a jsou otevřené pro kohokoliv. Postavit na start se tak můžete třeba právě vedle Lukáše Bauera nebo jiného světového závodníka. „Každý si tam najde něco svého,“ říká.

V průměru pět hodin čistého času denně strávím na tréninku, začínáme nejpozději v půlce května, z počátku převažuje jízda na kole, běh, kolečkové lyže, postupem času kolo upadá, v září vyrážíme na ledovce LUKÁŠ BAUER

Takové závody jsou podle něj tak trochu bojem o život, těšíte se, kdy už budete v cíli – v hlavě střádáte strategii, kdy chcete zaútočit, a najednou zjistíte, že pelotonu přestáváte stíhat. „V porovnání se Světovým pohárem musíte dobře znát trať,“ dodává.

Tím, že trať je výrazně rovinatější, tak je pro něj mnohem těžší útočit a poodjet těm závodníkům, kteří jsou na roviny zvyklí. „Po 20 letech ve Světovém poháru se musím učit úplně něco jiného, novou strategii a trénovat jinak, aby byl schopen závodníkům konkurovat,“ vysvětluje.