Hledání s detektorem kovů je stále oblíbenějším koníčkem

Muž ve středních letech, říkejme mu třeba Luboš, se prochází s detektorem kovů po Podzámecké nivě. Všiml si, že neunikl naší pozornosti, a směje se: „Tady je takovejch zvědavejch lidí! Já ale nejsem žádná mediální hvězda! Je to jen koníček. A proč by ne? Někdo chodí na ryby, někdo zase takhle. Jako hledač pokladů.“

Luboš je vybaven i lopatkou, aby mohl dloubnout hlouběji. Co se dá v zemi například najít? „Tady je třeba platná padesátikoruna. Nebo se najdou různé prstýnky a podobné věci. Třeba stará plombička.“

Abychom si mohli nahrát zvuk, zapíná Luboš detektor. Dá se na něm nastavit i různá citlivost. „Existují všelijaké mašiny, i mnohem lepší,“ vysvětluje hledač. „Ale tahle mi stačí, je to jen taková prkotina, vyšla mě asi na sedm tisíc.“

Na Slovensku raději nic nehledejte

Přístroj pípá s rozdílnou intenzitou. Když jenom pípne, je to nějaká drobnost. Když se ozve hlasitěji, už to může být něco většího. Hledač mi ukazuje například vykopanou radlici. A jdeme znovu po zvuku. Luboš vysvětluje: „Podle pípání bych řekl, že to může mít tak pět palců. Tak to můžeme vykopat.“ Pan Luboš si však úzkostlivě chrání svoji anonymitu.

A co jsme to našli? Vypadá to na zapalovač: „To člověk ani neví. Bude to asi něco staršího, mosazného. Snad tabatěrka. Zrovna ve vašem přímém přenosu se možná něco zadařilo,“ směje se hledač. Třeba právě našel malý poklad, i když nad neidentifikovatelným předmětem stále dumá.

Na Slovensku lovcům pokladů jejich činnost pod hrozbou desetiletého vězení už zakázali. Nejvíc benevolentní zákony má v tomto směru v Evropě právě Česká republika a Švýcarsko.