Dominik Duka: Byl bych rád, kdyby církev přitáhla ke slušnému chování
O nekalých praktikách některých obchodníků se můžeme dozvědět z médií nebo třeba z dokumentárního snímku Šmejdi. Co si o předváděcích akcích myslí Dominik Duka? To se dozvíte z jeho následující glosy.
Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, před pár dny mi jeden laskavý uživatel Facebooku vytkl, že se nevyjadřuji k palčivým otázkám současnosti, jako například k exekutorům a jejich ziskům a k dalším věcem, které trápí naše spoluobčany. Mám za to, že se ve svých glosách snažím tu a tam zmínit právě podobné problémy. Nemravnost exekucí jsem zmiňoval v jedné z glos před více než rokem.
Jedním z nešvarů, který není nový, ale konečně na něj někdo poukázal pořádně, jsou takzvané „předváděčky“, kdy náhončí firem vezmou na výlet několik důchodců a mnohdy je tam nevybíravými metodami až přinutí k nákupu drahých zbytečností, které pak musejí léta splácet.
Film nazvaný Šmejdi je dokumentem, který ukazuje nemorální chování prodejců, ale i naivitu některých starších lidí, kteří chtějí něco zažít, něco levně získat a naletí. Podobně je to s těmi, kdo pod záminkou kontroly spotřebičů, elektroměrů a já nevím čeho ještě, pronikají do domácností 80letých stařenek a stařečků, aby je obrali o uschované úspory.
Nabízí se řešení – o nekalých praktikách informovat ve sdělovacích prostředcích a znovu a znovu poučovat možné budoucí oběti, jak se mají chovat, jak nemají věřit každému.
Přiznejme si však, že nastává jakýsi zvláštní efekt. Ukazuje se, že řada obětí těchto praktik i přes veškeré poučování skočí na lep znovu, zase pojedou za zájezd, ze kterého si kromě vysavače za 60 tisíc přivezou spoustu trápení. Lidé jen s potížemi přiznávají, že by se na svět měli dívat s podezřením a že je skoro každý chce okrást.
Návody, jak nenaletět jsou jistě dobré, ale jistě by bylo ještě lepší vychovávat občany k tomu, aby se chovali morálně. Řada prodejců totiž tvrdí, že se vlastně pohybují na jakési pomyslné hranici, kde je dovoleno vše, co není přímo zákonem zakázáno. A že bezohlednost, zneužití důvěřivosti starých lidí, surovost – to vše je jen v podstatě tolerovanou cestou k obchodnímu úspěchu.
Kromě přísnějších postihů, lepších zákonů a činnosti policie bych byl raději, kdyby církev dokázala přitáhnout ostatní slovem i příkladem ke slušnému chování, o které se člověk má snažit, i když z toho nic nemá, nebo i když ho nesledují oči strážce zákona.
