Národní třída, 1989. Hrobové ticho a stopy po krvi
17. listopadu 1989 zranili příslušníci policie (tehdy Sboru národní bezpečnosti) na Národní třídě v Praze stovky lidí. Někteří museli do nemocnice: se zlomeninami, otřesy mozku nebo se zhmožděninami břicha. Studenti neměli po obklíčení policisty kam utéct...
Ještě teď, 40 minut po začátku zásahu policistů se štíty a obušky, jsou lidé tady na Národní třídě v centru Prahy v šoku. Největší dav už jednotky Sboru národní bezpečnosti silou rozehnaly. Řada studentů skončila v připravených policejních autobusech, které je odvážejí k výslechu. Další se teď z obklíčeného prostoru snaží dostat do bezpečí – třeba do okolních domů, kde se ukrývají u úplně cizích lidí. V jednom z bytů je teď i víc než stovka demonstrantů.
Na Národní třídě to teď ale vypadá na další zásah pohotovostního pluku, a to proti asi dvěma stovkám lidí, kteří teď pokládají v podloubí svíčky. Všude je dál cítit napětí a panika. Teď přijíždí další autobus plný červených baretů, speciálních jednotek ministerstva vnitra. Vyskakují z autobusu a hasí a likvidují desítky svíček, které zůstaly na zemi po studentech. Celá Národní třída je dál neprůjezdná. Chvílemi je tady už úplně hrobové ticho.
Teď se tady přímo nade mnou v Národní ulici otevírá jedno okno a vidím vystrašený pohled asi 50leté ženy, která tu nejspíš bydlí a zjišťuje, jestli už je venku klid. Na chodníku jen kousek od ní jsou stopy od krve.
