Umím děti rozdovádět nebo rozplakat, říká mladý učitel a těší se na prázdniny
Sledujeme start učitele Ondřeje Studeného, který se stal třídním prvňáků na českobudějovické Waldorfské škole. První měsíce mu dávají skutečně pořádně zabrat.
Sedmileté žáčky si sice zamiloval, ale práci si bere domů a po večerech zpytuje své učitelské svědomí. K učitelství přistupuje s velkou odpovědností, což s sebou přináší psychickou únavu, a tak přiznává, jak se těší na prázdniny, které pro něj budou doslova vysvobozením.
„Odpočinu si, protože jsem zjistil, že mi nestačí víkend. Teď mám za sebou jarmark a v neděli byla adventní slavnost,“ upozorňuje na fakt, že učitel žije i v soukromí vztahy, které se uskutečňují ve třídě a před katedrou. „Jinak to nejde. Pokud pracujete s dětmi, 23 jednotlivci a současně velkou skupinou, která musí fungovat,“ vysvětluje.
„Stala se spousta věcí a také se dějí a budou se dít,“ říká o nově nabraných zkušenostech. „Člověk je denně vystavován novým situacím a musí se na ně naučit reagovat. Není to tak, že by si člověk připravil vyučování a fungoval podle připraveného scénáře,“ připomíná.
„Sešla se mi živá třída. Některé děti lezou pod lavici nebo na lavici, případně mají hlavu v dlaních. Umím děti rozplakat nebo rozdovádět. To jsou věci, které mi jdou,“ popisuje. Děti má však rád a považuje je za učitele dospělého učitele. „Je to rovnocenný vztah,“ domnívá se.
