Přechodní pěstouni pomáhají dětem v krizi

29. únor 2016
Příběhy Radiožurnálu

V České republice bychom našli 530 pěstounů v péči na dobu přechodnou, kteří pomáhají dětem v krizi. Tou může být třeba nemoc nebo náhlé úmrtí rodičů. Stát těmto krátkodobým pěstounům nabízí odměnu 20 tisíc korun měsíčně. Jak pěstoun prožívá chvíli, kdy si přebírá do péče cizí dítě? S jakými těžkostmi se potýká a co ho těší? Po dobu téměř jednoho roku jsme sledovali profesionální pěstounku Danielu.

Dnes 53letá vystudovaná potravinářská technoložka vychovala ve svém panelákovém bytě nejprve čtyři vlastní děti. „Jsme tu jen tři dospělí, ale bylo nás tady pět. Plus jedno miminko, o které jsem se vždy starala,“ popisuje Daniela s tím, že manžela nemá. „Vzdal to. Manžel není,“ vysvětluje.

Jak připomíná, je pěstounkou na přechodnou dobu. To znamená, že se řídí jinými podmínkami než dlouhodobí pěstouni. „Vždycky jsem měla miminka. Jde hlavně o náruč a o to, co miminka potřebují nejvíc. Přivítala bych partnera, ale pro přechodnou péči to není nutné,“ dodává.

Čtěte také

Nejhezčí práce, jakou jsem kdy dělala

Daniela se specializuje na nejmenší děti a během tří let se už postarala o šest miminek. „Maminky nepečují o děti adekvátně. Často děti hodně plakaly, a tak jsem je měla často u sebe a nosila je,“ přibližuje hlavní náplň pěstounské péče. Takové děti podle ní potřebují častější doteky, masírování i častější krmení.


Pěstounka či pěstoun na přechodnou dobu musí být připraven na okamžité převzetí dítěte, které se dostalo do krizové situace. O to pak pečuje maximálně jeden rok, tedy do doby než soud rozhodne, kdo se o něj bude starat. A nebo do doby než akutní krize pomine.

„Naplňuje mě to a doufám, že budu mít ještě síly, protože je to hodně psychicky i fyzicky náročná činnost. Je to ale také nejhezčí práce, jakou jsem kdy dělala, zdůrazňuje.

Po předání šestého miminka si Daniela udělala volno a snaží se dohnat vše, co během péče o dítě zameškala – domácí práce, opravy bytu, řeší své zdravotní potíže. „Navštěvuji kamarádky, které jsem dlouho neviděla. Ale není to úplně odpočinek. Vím, že nemůžu odjet někam dál, protože nikdy nevím, kdy mi zazvoní telefon,“ uznává a dodává: „Čím je pauza delší, tím jsem nervoznější, protože kojenecký ústav je plný miminek.“

autoři: šše , Ivan Studený
Spustit audio