Když vylezu na jeviště já, Svěrák a Čepelka, je nám dohromady 240 let, říká Bořivoj Penc
V minulém díle Příběhů Divadla Járy Cimrmana jsme byli svědky, jak Bořivoj Penc ve hře Vizionář skočil omylem v textu a nechtěně ho zkrátil asi o tři stránky. Vyprodané kino JAS Járy Cimrmana v Tanvaldu přesto soubor odměnilo bouřlivým potleskem a dlouhými ovacemi vstoje.
„Potlesk je asi vynález pro herce. Jeden potlesk je ze slušnosti, aby se neřeklo, druhý potlesk je vlažný a když je upřímný a srdečný, tak se to taky pozná. Teď se rozmohlo vstávání ještě k tomu potlesku – zdá se nám, že už to přestává být vzácnost,“ říká Zdeněk Svěrák s tím, že by se s potleskem ve stoje možná mělo šetřit.
Bořivoj Penc spočítal, že když vyleze na jeviště on, Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka, je jim dohromady 240 let. Členové souboru Divadla Járy Cimrmana se zúčastnili ještě historické cyklojízdy. Zdeněk Svěrák bere vystupování souboru v Tanvaldu a Příchovicích i jako snahu, aby v místě nebyly pěkné věci jen po Němcích, když už se český živel mohl vrátit do pohraničí. Lidé to podle něho i cítí.
Podle Bořivoje Pence je Zdeněk Svěrák rozvážný řidič, ale nesmí nic vyprávět. To potvrzuje i Genadij Rumlena: „Když se pustí do nějakého tématu, tak okamžitě je to vidět, jak ta noha slábne, rychlost se snižuje, najednou jsme v levém pruhu na dálnici a jedeme stovkou a Zdeněk se diví, proč nás ti vzteklouni podjíždějí stotřicítkou.“
Každý zájezd je pro soubor svátkem, ale už jich je méně – třeba jen 4 v měsíci. Raději vyjíždí dřív, aby neznali z města jen hotel a divadlo.
