Když si žáci můžou vybrat učitele, respekt je podmínkou, aby je mohl učit

Učitel by měl být ve škole dětem víc průvodce než dozorce - Foto: Fotobanka Profimedia

Učitel by měl být ve škole dětem víc průvodce než dozorceFoto: Fotobanka Profimedia

Na základní škole v Chrudimi ředitel přijímá jakékoliv žáky, ovšem pečlivě si vybírá učitele. Ti musejí žáky respektovat, na výběru učitelů se dokonce žáci částečně i podílejí. Základní škola v ulici Jana Malíka to dělá hlavně proto, aby děti škola bavila a tím pádem se hodně naučily. Výsledkem je, že v nezávislém hodnocení se škola pohybuje na špici žebříčku a děti do ní chodí rády.

Nadšené výkřiky osmáků přehlušují ředitele, který ukazuje, jak skvěle třída uspěla při srovnávacích testech z matematiky. Tu tady učí metodou profesora Hejného. Žáky ale baví i jiné věci. „Jde o to, že učitelé se s námi normálně baví, že nám i poradí,“ říká jedna z osmaček. 

A její slova potvrzuje učitelka Jitka Linhartová. „Tady není učitel nositel moudra. Chceme, aby si děti na ty věci přicházely samy, nejsme moudré sovy,“ říká s úsměvem. 

Jirka rychle zjistil, že tady se před tabulí nezkouší, to zrušili před dvaceti lety. Je to ztráta času pro ostatní, nemluvě o tom, že je zbytečné stavět děti na pranýř. „Neponižovat je, chovat se k nim fér, snažit se, aby ta škola byla co nejpodobnější životu, který je čeká později,“ vysvětluje dějepisář Roman Anýž. 

Metoda profesora Hejného je založena na teorii generických modelů a vede žáky k vytváření obecných modelů a schémat. Spočívá v tom, že učitel zadává žákům zajímavé úlohy a nechá je společně je řešit.

Ve škole se snaží pěstovat to, čemu se říká soft skills – komunikační dovednosti, kooperaci. Jde o to vzájemně se respektovat. „Budovat učící se společenství, aby učitel nebyl na kazatelně, spíše někde opřený, sledoval, jak děti pracují a byl pomocníkem,“ dodává Anýž. 

Kdo nebyl ochoten přijmout tyto myšlenky za své, s tím se musel ředitel Zdeněk Brož rozloučit. A když přijímá nové pedagogy, žáků se zeptá, jestli by takového učitele chtěli. „Je pravda, že řada lidí odešla i sama, protože to nebyl jejich šálek čaje,“ říká s tím, že partnerský přístup k dětem, vytváření bezpečného, neohrožujícího prostředí – to je to, co je důležité. „Zaměřili jsme se právě na změnu vztahů,“ dodává. 

Přitom základní škola Jana Malíka v Chrudimi není malá, má pět set žáků a ve třídách jsou skoro po třiceti. Dokonale ale dokazuje, že i státní škola může být místem, kam se děti těší a které jim nevadí. 

Autor:  Ľubomír Smatana  (ľsm)
Pořad: Dopolední Radiožurnál  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: pondělí–pátek 10:00  |  Délka pořadu: 3 hodiny  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace