18. listopadu 1989. Martin Šmíd, student, který nezemřel
Tvrdý zákrok proti studentům 17. listopadu 1989 na Národní třídě vyvolal odpor lidí v celé zemi. Hned následující den studenti vyhlásili stávku a přidala se i některá divadla. Objevila se také lživá informace o smrti studenta Martina Šmída.
18. listopadu 1989 se v zahraničních médiích objevila zpráva o smrti studenta Martina Šmída. O život měl přijít večer před tím při zásahu na Národní třídě. V ulicích se dokonce objevovala úmrtní oznámení. Zprávu o údajném studentovi Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, který měl zemřít v nemocnici Na Františku, vysílala mimo jiné Svobodná Evropa.
Do médií se informace dostala na základě výpovědi údajné svědkyně Drahomíry Dražské. Ta před pěti lety v České televizi řekla, že zprávu o Šmídovi si vymyslela sama. „Ani jsem nebyla nastrčená StB. Byl to jen můj výmysl. Napadl mě v nemocnici, kde jsem podstoupila ošetření.“
Informace o mrtvém studentovi byla podle historika Libora Svobody poměrně klíčová – i když byla lživá. „Informace začala žít vlastním životem a začala hrát roli katalyzátoru celé sametové revoluce,“ soudí.
Připojili se i herci
Vyzýváme vás, abychom se připojili k týdenní protestní stávce studentů tím, že v tyto dny místo naplánovaných představení přečteme naše stanovisko k událostem a nabídneme divadelní prostory k široké veřejné diskusi.
Na zásah režimu proti pochodu reagovali hned ráno 18. listopadu studenti pražských uměleckých vysokých škol a dohodli se na vyhlášení týdenní protestní stávky. Odpoledne přišli za herci do Realistického divadla. Tomáš Töpfer přečetl výzvu ostatním divadlům.
Padl také návrh vyhlásit 27. listopadu generální stávku a studenti začali organizovat výjezdy na venkov, aby o informace o dění v Praze šířili dál. V centru hlavního města v tento den spontánně demonstrovalo několik tisíc lidí. Další prohlášení zaznělo večer na koncertu České filharmonie, která odmítla spolupráci Čs. rozhlasem a televizí. Posluchači to ocenili velkým potleskem.
