Frísové - tak trochu jiní Nizozemci
Říkají o sobě, že nejsou stejní jako ostatní Nizozemci. Mají vlastní jazyk a historii sahající do dob dávno před vznikem Nizozemska. Žijí v provincii na severu Nizozemska - ve Frísku.
Welkom in Fryslán - Vítejte ve Frísku. V nizozemské provincii, kde vám řeknou: Ano, jsme Holanďané. Ale hlavně jsme Frísové a jsme na to pyšní.
Fríská říše existovala na území dnešního severního Nizozemska a části Německa už přibližně v 6. století našeho letopočtu. V dnešním Frísku je fríština druhým oficiálním jazykem vedle nizozemštiny.
"Lidé jsou zvyklí při formálních příležitostech mluvit nizozemsky. Sem tam ale někdo zpozoruje, že ten druhý má fríský akcent, a zeptá se: Vy mluvíte i frísky? Konverzace pak pokračuje ve fríštině," říká číšnice v kavárně ve správním středisku Fríska Leeuwarden Renske De Boer.
Fríština je jazyk příbuzný staroangličtině. Sami Frísové však tvrdí, že má v sobě slova z dánštiny a poukazují na její starý původ.
"Dnes je naše malá provincie Frísko pozůstatkem kdysi mocné, legendární Frísie. Z pramenů až ze 7. století víme, že Frísové měli své krále. Známe i jejich jména - Radboud a Aldgisl. Před několika lety jsme při vykopávkách našli korunovační poklad s velkou zlatou sponou zdobenou granáty - pocházejícími možná i z Čech. Frísové byli tedy zdatní obchodníci," vyprávěl mi dávnou historii Evert Kramer z Fríského muzea v Leeuwardenu.
Už tehdy před 14 stoletími museli zdejší obyvatelé čelit síle Severního moře. Dokázali se však s jeho rozmary vypořádat.
"Tehdy tu ještě nebyly žádné hráze. Lidé tedy žili na navršených umělých kopcích. Některé z nich jsou vysoké 6 až 8 metrů. Vnitřky pahorků jsou archeologický ráj, protože v nich jsou vrstvy toho, co lidé jako odpad do kopců dávali," doplňuje Evert Kamer.
Po celém Frísku je asi 1000 více či méně výrazných kopečků. Říká se jim "terpy". Některé lidé v 19. století rozorali, aby získali půdu. Na některých ale stále stojí většinou kostel, kolem něj hřbitov a někdy i pár posledních chalup. Jako ten nejvyšší v Hogebeintumu.
"Jsme teď 9 metrů nad okolním terénem. Tento terp lidé založili asi v roce 600 po Kristu. Kdysi měl celý kopec 9 hektarů, dnes z něj zbyly jen tři. Ostatní se už změnilo v pole a stavební pozemky," vyprávěla mi v kostele v Hogebeintumu průvodkyně Emke Visser.
Vypravit se za starověkými terpy můžete autem po značené okružní trase, ale mnohem častěji tu místní i turisté osedlají kolo. Jako je ostatně zcela normální v celém Nizozemsku. Z kola se dá vidět mnohem víc a hlavně je možné skoro všude zastavit a pozorovat pole a louky s vystupujícími umělými ostrůvky a pasoucími se frískými vraníky.
Autem se také nedá jet přímo vedle kanálů s jachtami, kterými je tato oblast doslova protkaná. Moje rada je jasná - vezměte si do Fríska kolo nebo si je tam půjčte.
Kromě kola jsou ale pro Frísy také typickým dopravním prostředkem brusle.
"Když je hodně tuhá zima, pořádá se tu závod kolem 11 měst. 200 kilometrů dlouhá jízda po zamrzlých kanálech. To je něco jako maratón na bruslích," říká Johannes Pieter Laroij, který na svou účast v závodě zatím jen trénuje na zimních stadionech nebo v zimě na jezírcích.
Ve stoleté historii závodu se totiž soutěžilo jen 15krát. Naposledy v roce 1997. Od té doby kanály neměly dost tlustou vrstvu ledu, aby led několik tisíc bruslařů najednou udržel.
Mohl bych Frísko a jeho krásy vychvalovat ještě víc, ale nejlepší je asi osobní zkušenost. Tu právě letos udělaly rodiny Ivana Černoška z Ostravy a Zdeňka Maliny z Rožnova pod Radhoštěm. Co je přitáhlo do Fríska ?
"Protože je tady nádherná příroda, super lidi, příjemné prostředí, klid - je tady zkrátka určitý relax," odpovídají a dodávají: "Určitě doma Frísko doporučíme, stoprocentně."
Pokud si chcete udělat výlet do země větrných mlýnů, sýrů a dřeváků, vězte, že Nizozemsko, to není jen rušný Amsterdam nebo tulipánová pole na jihu. Tady ve Frísku se dá dohlédnout od jednoho větrného mlýnu k druhému a vesničané tu nemají dřeváky zavěšené doma v síni jako dekoraci. Ještě v nich opravdu chodí.
