Nikola Sudová si na trati také občas zapluží
Čeští olympionici sbírají na zimních hrách zlaté medaile nepřetržitě od roku 1998. V roce 2002 se o zachování této série postaral akrobatický lyžař Aleš Valenta. I příští rok ve Vancouveru bude česká výprava spoléhat mimo jiné také na akrobatické lyžování.
Boulařka Nikola Sudová je suverénně nejlepší Evropankou Světového poháru, kterému vládnou Američanky a Kanaďanky. Aby se jí povedlo zámořským soupeřkám co nejvíce vypálit jejich domácí rybník, piluje sněhové piruety skryta v lesích, které obklopují Tanvaldský Špičák.
Ne vždycky jsou zimní radovánky radostí. Někdo musí na sníh z donucení, jak naznačuje rodinná scénka u spodní stanice lanovky na Tanvaldský Špičák. To však rozhodně neplatí pro členy týmu českých akrobatických lyžařů, kteří trénují nedaleko, odděleni od rekreačních lyžařů a sáňkující drobotiny pásem smrkového lesa.
Pár skoků přes horské bystřiny, chvilka chůze do mírného kopce a otevře se před vámi scéna jako z kaskadérského filmu. Nejprve slyšíte hlasy a potom vidíte nejen jejich autory, ale i adresáty.
Co chvíli se ze sněhobílého pozadí vymrští postava, předvede ve vzduchu nějaký ten akrobatický prvek, načež sundá lyže a škrábe se zpátky na kopec. Na trénování jízdy v boulích nejsou zrovna podmínky, a tak se pilují aspoň akrobatické prvky. Na pohled vypadají lehce a přirozeně, ale jsou výsledkem dokonalé koordinace pohybů celého těla.
"Co člověk musí zkoordinovat? Musí mít na nájezdu širokou stopu a rychlost, protože čím je výš, má na prvek ve vzduchu více času. Pak si musí jenom hlídat, aby dopadl na nohu a špičkami směrem z kopce," uvedla s úsměvem Nikola Sudová.
Na moment přerušila trénink, aby dala posluchačům Radiožurnálu teoretický rychlokurs. Mezitím se s nájezdem, můstkem a doskočištěm perou ostatní - její sestra Šárka, sourozenci Vaculíkovi a další potěr českého akrobatického lyžování. Každému skoku předcházejí pokyny a následuje hodnocení kouče Radka Herota.
"Praštil jsi rukama o stehna a teď dynamicky. Tělo je perfektní, odraz je perfektní, jenom ruce musejí jít do zabrání dynamicky, jako kdybys chtěl dát někomu levý hák," radí jednomu ze svých svěřenců trenér.
Středem pozornosti není po většinu času Nikola Sudová, ale její mladší sparingpartnerka, která opakovaně najíždí na můstek pluhem, a tak jí škodolibí kolegové pomáhají operativním zúžením nájezdové stopy tím, že ji ohraničí položenými lyžemi.
"Báro, neplužit! Jakmile začneš plužit, tak tě lopatou přetáhnu!" hřímá trenér. Lopata nakonec zůstává jen v roli náčiní, kterým se upravuje nájezd na můstek a dopadová plocha. Ale i velkými závody protřelá Nikola Sudová přiznává, že také ona si na trati zapluží.
"Je to přirozené. Kecala bych, kdybych tvrdila, že ten problém nemám. Během závodu dělám na můstku automaticky pluh. Ne z toho, že bych si chtěla zaplužit, ale člověk je napružený na skok a nevnímá, co dělá v 'účku', protože myslí na skok. Tady holky ještě trochu pluží, protože se stále bojí pustit to rychle. Nájezd je dlouhý, i mně dělá trochu problémy. Mám raději, když před skokem musím něco dělat. Pak jsem najednou na můstku a už nemám čas nad tím přemýšlet," svěřuje se Nikola Sudová.
Ale dost řečí. Stopa je volná, Nikola Sudová je znovu na řadě a může si vyzkoušet další z kousků, které vytasí v lednu na zámořských závodech Světového poháru i na Hrách zimní olympiády.
Kam až vystoupá Nikola Sudová ve Vancouveru, se dovíme hned zkraje olympijských her. Ženská jízda v boulích přijde na řadu 13. února coby šestá medailová disciplína. Do Ameriky letí 27letá rodačka z Jablonce už 4. ledna.
