Mítink Gábora Vóny nestřeží policie, ale Maďarská garda

BudapešťFoto: Jirka Malina

Populisté a nacionalisté táhnou Evropou. Voliči je posílají do parlamentu a zářným příkladem je maďarská ultrapravicová strana JOBBIK. Ta svůj program postavila na odporu vůči Romům a nadnárodnímu kapitálu, nejlépe židovskému. Průzkumy předpovídají Jobbiku v květnových volbách až 20 procent hlasů, přičemž v evropském parlamentu má strana už tři poslance. V čem tkví její úspěch, kdo ji volí a máme se jí bát?

Před kulturním domem na malém náměstí chudého pohraničního města je rušno. U brány hlídkují členové Maďarské gardy. Pánové v solidních oblecích udílejí pokyny do telefonů a do sálu se hrnou davy lidí. Mladí, staří, vlasatí umělci i nakrátko střižení mládenci v černých bundách. Mezi nimi i čerstvá třicátnice Eva Korolovicsová, která se na venkov odstěhovala z drahé Budapešti. 

"Utekli jsme z naší čtvrti. Je plná černochů, Asiatů, Turků, prodávají se tam drogy. Pomalu jsme nemohli vyjít ani na ulici. Tady jsme si našli vesničku, kde nežije ani jeden Cikán. A policie to neřeší. Tady sice není práce, ale lepší než tam," vysvětluje Eva. 

Účastník mítinku maďarského hnutí JOBBIKFoto: Ľubomír Smatana

Eva obdivuje i polovojenské Maďarské gardy a doslova je označuje za hrdiny dnešních dnů. Vůbec si nemyslí, že by to bylo nějaké nebezpečí pro demokracii. To samé říká i její matka Mária. Důchodkyni těší, že tady na venkově nežijí žádní Romové ani přistěhovalci. 

"JOBBIK nejsou extrémisté, chtějí pouze pořádek. Maďarsko je plné korupce a zlodějů a JOBBIK proti tomu zakročí. Mám dost těch planých řečí. Chudneme, práce není. JOBBIK zajímá situace v Maďarsku a ne v Evropě," rozčiluje se Mária. 

Blíží se 17. hodina a přichází vůdce strany. Je přesný jako hodinky, hladce oholený, nakrátko střižené vlasy, v černém obleku, ale bez kravaty. Stojí za dveřmi a čeká až moderátor přivítá voliče a na velkoplošnou obrazovku promítne dokument o brutálním zásahu policie proti demonstrantům a o špíně na romských sídlištích. 

Šéf Jobbiku Gábor Vóna spustí hodinový monolog, který prokládá anekdotami o Židech a Romech. Odsuzuje systém sociálních dávek, korupci současné vlády. Zdůrazňuje, že budoucí vláda zásadně podpoří domácí podnikatele, aby jejich výrobky nepřeválcoval zahraniční kapitál. Nabitý kulturní dům je vděčný. 

Členové Maďarské gardyFoto: Ľubomír Smatana

Balážské Ďarmoty leží hned u slovenské hranice, ale toto téma Gábor Vóna obchází. Mluví jenom letmo o spolupráci se sousedy a především se zabývá krachem maďarské ekonomiky a slibuje, že nastolí pořádek. V zákulisí pak Českému rozhlasu vysvětluje, že z Jobbiku nemusí mít nikdo v Evropě strach. 

"Vůbec ne. Konkurenční strany se bojí. Chtějí nás odstavit, a tak nás nálepkují jako extremisty. My svojí prací dokážeme, že nejsme extrémisti, ale normální politická strana. A cikánská otázka? To je vážný problém a potřebuje tvrdý postup, ale ne proti někomu, ale v zájmu řešení věci," namítá. 

Gábor Vóna se omlouvá a spěchá na další mítink. Maďarské gardy salutují, pak si dávají pohov. Trochu stranou stojí sporý svalnatý muž v maskáčích, červeném baretu a černých rukavicích. Na hrudi má jmenovku a tři hvězdičky označují hodnost. Jde z něj strach, ale není to šéf ochranky, ale trenér karate a bývalý voják francouzských legií Tomas Eszes, který vytvořil polovojenskou mládežnickou organizaci. 

"Mladí už nemají povinnou vojenskou službu a podle mě potřebují trochu vojenské kázně a disciplíny. Učím je sebeobranu a jiné důležité věci. Jsme však nezávislé sdružení a nepatříme pod žádnou politickou stranu," říká. 

Mítink Jobbiku nepřilákal ani jednoho opravdové policistu, panuje tu klid a pořádek. Členové polovojenských spolků splnili úkol a lidé ještě na odchodu diskutují o budoucnosti Maďarska, které je ohrožené ze všech stran a z pódia pořadatelé sundávají volební plakát s heslem Radikální změna.