Autem ke svobodě
Od minulého pátku můžou brázdit české silnice další handicapovaní řidiči. V autoškole v Přelouči na Pardubicku totiž složili závěrečné zkoušky. Mezi nimi byl i Arnošt Petráček, český paralympionik a držitel několika světových rekordů v plavání. Osmnáctiletý mladík se narodil bez paží a naučit se řídit auto byl vždycky jeho velký sen.
Zvuk startujícího motoru je pro mnohé tělesně postižených jako symfonická báseň. Možná se vám zdá, že přeháníme, ale lidé závislí na pomoci ostatních díky automobilu získávají určitou svobodu – mohou se sami dovést k lékaři, do školy nebo za přáteli.
Stejně tak to vidí i Arnošt Petráček, který se přihlásil do autoškoly v Přelouči, kde připravují především handicapované řidiče. Protože se narodil bez pažních kostí a zápěstí mu začínají hned pod rameny, může řídit jen speciálně upravené auto.
"Nejdůležitější na celém autě je automat, protože na manuální řazení bych nedosáhl. Další úpravou je elektronické křeslo, abych se mohl přisunout k volantu. Pak přesměrování blinkrů," vyjmenovává nutné úpravy Arnošt Petráček. A jak vlastně otáčí volantem? "Jednou rukou otáčím doprava a druhou si volant přidržuji, aby mi nevyklouzl," ukazuje. "Po jízdách se cítím skvěle. Jsem šťastný, že jsem se mohl autoškoly zúčastnit," snaží se vyjádřit svou radost Arnošt Petráček.
"Handicapovaní řidiči jsou ve většině případů zodpovědnější. Navíc si váží toho, že dostali možnost udělat si řidičák," myslí si zkušební komisař Jiří Rozínek, muž ve svém oboru kovaný, který už mnohokrát vyzkoušel jízdu ve speciálně upravených vozidlech. Na otázku, zda tělesně postižení patří za volant, odpověděl rezolutně. "Zdraví si jejich situaci nedokážou představit. Samozřejmě, že nemohou používat obě ruce a nohy, ale jízdu si dokážou uzpůsobit – buď jedou pomaleji, nebo si počkají – a zvládnou ji."
Arnošt Petráček potvrdil, že během povinných jízd nic nepodcenili a připravili se na všechny možné situace. "Pan komisař, se kterým jsem jel, neměl žádný problém. Celou jízdu sledoval a pak mě vzal do ostrých zatáček," popisuje. "Snažím se jezdit pomalu a bezpečně, především do zatáček. Myslím, že kdybych ohrožoval provoz, tak mě na silnice nepustí."
Autoškolu v Přelouči má za sebou i Jakub Tomeš z České Třebové, který řídí auto nohama. Od Vánoc, kdy dostal speciálně upravený vůz, najezdil přes 5 tisíc kilometrů. Lidé si prý ani nevšimnou, že neřídí rukama. "Pouštěl jsem své rodiče na přechodu, když jsem jednou jel, a vůbec si mě nevšimli. Většina lidí nezpozoruje, že neřídím rukama," vysvětluje.
Automobil mu zjednodušil život. "Jsem nezávislý na rodičích nebo přátelích, kteří mě museli vozit. Dnes jsem mobilní a můžu dojet každý den do školy," zdůrazňuje hlavní přednosti. Na tuto volnost se těší Arnošt Petráček. "Jsem závislý na rodičích. Autem budu moct dojet sám na tréninky," říká.
Speciálních autoškol pro tělesně postižené je málo, a proto si Arnoštův otec váží toho, že vůbec nějaké jsou. "Pomáhají lidem s návratem do normálního života, protože nikdo si nedokáže představit obrovskou zátěž, když se člověk musí někam přesunout. Třeba Arnošt nemá vozík a po těžkých operacích má odoperovaná obě kolena, chůze ho nesmírně zatěžuje, ale auto mu nohy nahradí," dodává nakonec.
