Lichva

Lichva byla za nežádoucí jev považována už ve středověku. Pamatuje na ni i trestní zákoník a postihuje ty, kteří by se na nepřiměřeně vysokých úrocích obohacovali. Lichva je trestným činem, kterého se dopouští každý, kdo zneužije něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti nebo lehkomyslnosti a přesvědčí dotyčného k tomu, aby si i přes viditelně nevýhodné podmínky půjčku vzal.

Odpověď na otázku, co už je a co ještě není lichva, musíme hledat v rozsudcích. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou lichvou ani úroky ve výši půl procenta denně. V ročním vyjádření by tato sazba představovala úrok 182 %! Co ale platí pro jednu úvěrovou smlouvu, nemusí platit pro jinou. Záleží na výši půjčky i dalších smluvních ujednáních.

V západní Evropě je hranice lichvy nastavena přesně. Buď jako procentuální odchylka od průměrných tržních úroků, za kolik půjčují peníze banky, anebo rovnou pevnou úrokovou hranicí. Například ve Švédsku je to 15 % ročně z celkové částky. Někteří odborníci naopak navrhují pojem lichva úplně zrušit. Podle nich by totiž každý svéprávný člověk měl umět odhadnout své možnosti.