Arsenal se po deseti letech rozloučil s Tomášem Rosickým. „Opravdu extratřída,“ říkají experti

16. květen 2016

Arsenal hraje v Anglii fotbal už třináct desetiletí a během toho zatím posledního tvořil klubové dějiny i Tomáš Rosický. Často zraněný, přesto ceněný a ctěný, ukázalo se při nedělní rozlučce českého záložníka. Tomu v Londýně skončila smlouva a další už nedostane.

Za deset let v Arsenalu si vysloužil stříbrnou maketu děla, tedy klubového symbolu Kanonýrů, a taky hromový potlesk plného stadionu při posledním kole Premier League. Na trávník přišel špalírem aplaudujících spoluhráčů, ovšem symbolicky bez dresu a kopaček – proti Aston Ville chyběl v základní sestavě i mezi náhradníky, jak bylo na sklonku jeho angažmá časté.

Zajímavé je udělat si miniprůzkum mezi mladými fanoušky, třeba Martinovi bylo sedm let, když Rosický do Arsenalu přišel. Českého záložníka má ve škatulce výborný, ale věčně zraněný hráč, a nedovede si vybavit moment, který by označil za nejlepší Rosického chvíli mezi Kanonýry.

Starší příznivci mají rozlišovací schopnost lepší. Michael se rozplývá nad tím, jak i po roce bez fotbalu dokázal Rosický rychle zapadnout, považuje ho za jednoho z největších přírodních talentů světového fotbalu. Obdivoval, jak Malý Mozart běhával po hřišti s míčem přilepeným k noze stejně rychle jako bez míče.

Tohle teď fandům Arsenalu definitivně mizí, podobně jako třeba Rosického oblíbené svérázné přihrávky a střely šajtlí, tedy vnější stranou nártu, ale i neúnavná loajalita Arsenem Wengerem poslední dobou přehlíženého hráče.

„Opravdu extratřída, jsem jeho velký obdivovatel. Přišel v těžké době, kdy Arsenal splácel stadion, a stal se lídrem na hřišti i mimo ně. Nejzářivějším okamžikem byl jeho vítězný gól v pohárovém derby na White Hart Lane proti Tottenhamu, na to fanoušci určitě nezapomenou. Jenom ta frustrace z věčných zranění musí být obrovská. S trochou nadsázky má pořád tělo pětadvacetiletého, jak málo toho odehrál,“ shrnuje pro Radiožurnál Rosického desetiletí v Arsenalu fotbalový expert deníku Daily Mirror John Cross.

Na poslední myšlenku by mu jistě dovedli odpovědět na Letné, Sparta se k zájmu o svého 35letého odchovance stále hlásí.

autor: jkb
Spustit audio