Autoři animovaného filmu Smrtelné historky se chtěli vrátit k osvědčeným postupům české animátorské školy
Prvním českým animovaným celovečerním filmem v kinech byly loni Smrtelné historky. Povídky natočil Jan Bubeníček pomocí několika různých technik. Různé jsou i styly vyprávění, které mají ale vždy jedno společné. Autoři animovaného filmu Smrtelné historky se chtěli vrátit k osvědčeným postupům české animátorské školy, do klání o nejlepší film roku 2016 ale nezasáhli.
„Chtěli jsme udělat film, který bude jednoznačně pro dospělého diváka, ne kvůli tomu, že bychom neměli rádi děti, ale kvůli tomu, abychom etablovali animovaný film zpátky tam, kam patří,“ popisoval režisér Jan Bubeníček v rozhovoru pro Český rozhlas.
Povídkový celovečerní film měl premiéru na třiadvacátém ročníku Febiofestu. Smrtelné historky kombinují hranou akci s 3D a 2D animací, vedenou loutkou nebo zadní projekcí. Pro jednotlivé části použili tvůrci odlišné technologie i rozdílné žánry.
Ve Smrtelných historkách hraje Jan Budař nebo Aleš Najbrt. Ve své poslední roli se v příběhu nazvaném Antonio Cacto objevil Pavel Landovský.
„Nemyslím si, že by to byl film morbidní, kromě povídky Maják, ,“ říká Jan Bubeníček, který zachovával se svými kolegy vždy stejný základ.
„Dohodli jsme se na principu, že zvolíme jednoduchý model, na kterém to bude fungovat, což je v našem případě setkání něčeho malého a velkého, a že se na to budeme dívat z různých úhlů pohledu, a tím to třeba může být zajímavé,“ vysvětluje.
